Dílo Josefa Kostohryze dostalo druhou šanci

Již několik měsíců jsou jedinečné a hlubinné verše jihočeského básníka Josefa Kostohryze k dispozici na pultech našich knihkupectví v novém a rozšířeném vydání.

Je příjemné vidět, jak mnohaleté úsilí Marie Kostohryzové, básníkovy manželky, a Věry Matouškové, ředitelky nakladatelství Kalina, přináší své ovoce. Zmíněná paní Matoušková napsala k výboru Básně též ediční poznámku, v níž podrobně řadí jednotlivé sbírky a básně do souvislostí básníkova života a s naprostou přirozeností zakončuje výbor Básně titulem Stálo to za to! A bylo to krásné!, v níž je, dle mého skromného názoru, zachycena celá pointa umělcova básnění. Kostohryz v ní totiž objímá svůj život, který pro něj bezesporu nebyl snadný a klidný. Celá poezie je jasně dvoupólová – bolest a duševní prázdnotu vyvažuje v pravou chvíli odpuštění a klidné smíření se s osudem.
Ještě před rokem se Kostohryzovy tituly sháněly komplikovaně i v knihovnách, natož pak v knihkupectvích – zde byla šance zakoupit básníkovo dílo téměř nulová. A vida. Knihy Básně a Povídky a jiné prózy se staly v anketě Lidových novin Kniha roku 2009 těmi nejlepšími.
Součástí Básní jsou, kromě již dříve vydaných sbírek (Prameny ústí, Ať zkamení, Jednorožec mizí, Přísný obraz, Eumenidy a Melancholie) a rozsáhlejší básně Rekviem, též dosud neznámé verše v oddílech Básně z pozůstalosti (básně v próze, oddíl sestavený ze strojopisů, které zůstaly na psacím stole po básníkově smrti, jak uvádí Věra Matoušková v ediční poznámce sb. Básně), Verše mých začátků (sb. Apokryfy a Druhá lyra) a Básně mimo sbírky, které Marie Kostohryzová sbírala též ve starých číslech Studentského časopisu a Časopisu agrárního studentstva.
Faktem je, že jsou Kostohryzovy verše velice niterné, plné metafor a existenciálního bolu. Snoubí v sobě prvky antické, italské i francouzské. Básník je však v každé své sbírce řadí jakoby chronologicky (ve smyslu gradace vlastních pocitů), a proto, i když si čtenář projde v rámci knihy bolestí, smutkem a pocity nicoty a bezmoci, závěrečné básně jej opět „postaví na nohy“ s jaksi čerstvou a přirozenou vírou ve spravedlivý řád vesmíru se všemi jeho aspekty. Tyto „finální“ básně sbírek jako by symbolizovaly úlevný výdech autora, který ze sebe shodil těžké břímě vlastního života vykreslené v básních předešlých.
Dílo Josefa Kostohryze je u nás ojedinělé a proto jej všem, kdož chtějí svůj pohled na českou poezii druhé poloviny dvacátého století doplnit a samozřejmě obohatit, s upřímností a osobním obdivem k Josefu Kostohryzovi, doporučuji.

Mgr. Petra Stypková