Demokracie že by byla tím nejlepším, co lidé vymysleli?

Většina lidí dnes věří, že demokracie je to nejlepší, co zatím lidé vymysleli. Ve skutečnosti je to spíše to poslední uspořádání. Na demokracii dodýchala jak říše babylónská, tak zřejmě všechny velké starodávné civilizace. Lidovláda je už z principu neproveditelná. Někdo dychtí vládnout a někdo je naopak rád, když mu vládnou jiní. A další zas neumí vládnout ani sobě, takže někteří musí být ovládáni, aby neškodili.

Demokracie – vláda lidu? Stačí si přečíst některé názory “lidu” při různých anketách nebo “pozorovat dav”, a každému trochu soudnému člověku musí při pomyšlení na vládu takového lidu zajít chuť. Málokdo si uvědomuje, že naprosto všechny současné fungující demokracie vyrostly z kořenů přísně praktikované morálky a náboženské víry – jenže dnes jsou tyto kořeny jeden po druhém vysekávány “ve jménu demokracie”. Všechny demokracie byly budovány lidmi, kteří v sobě měli zakořeněné určité mravní principy – a žili je – ať už jim rozumově věřili, souhlasili s nimi nebo ne. Chtít ale rozumnou vládu na generaci lidí otupených materialismem, jejichž mravní a rozumové schopnosti jsou blízké nule či oboru záporných čísel, je pro budoucnost lidstva opravdu “velkou nadějí”.
Moderní demokrat je člověk, který toleruje téměř všechnu duchovní špínu ve jménu jakési pofiderní svobody, ale zakročí, když ji někdo fyzicky realizuje. Dovolí rozdráždit psa, ale ten pes nesmí kousnout. Z billboardů, médií, tisku a ze všech stran nás tisíce věcí ponoukají ke zlému činu, ale běda, když podlehneme a ten čin vykonáme. Proto jsou v demokracii vězení přeplněná a policie nestíhá.
Kouřit smíme v demokracii už v prenatálním věku (matka), ale z rakoviny plic a v krematoriu si mohou všichni vyplakat oči. Rodiče dovolí, aby jejich dcera chodila skoro nahá, ale běda, kdyby se jí někdo dotkl. Zločinci jsou ve filmech hrdinové a brutalitu a zlo můžete nasávat denně už od mateřské školky – ale vyzkoušet si to nesmíte ani na zvířeti. Běda, když se necháte svést. Na skutky má demokracie spoustu paragrafů. Na rozdíl od všech aktivit, které k těmto zlým činům ponoukají, k nim dávají návody a chuť. To je “logika” demokracie.
Proto dnes nemůžeme pochopit, proč lidem dřív tolik záleželo na tom, co kdo říká, jaké knihy se tisknou a čtou a s kým se (třeba mladý člověk) stýká. Proč některé knihy pálili a určité projevy, které dnes řadíme mezi “neškodné”, tvrdě trestali. Nejde nám do hlavy, proč to nenechali být a cenzurovali to, co my považujeme za “nezadatelná práva každého člověka”. Moderní společnost však tuto “neškodnou” setbu dennodenně sklízí – ne už ve slovech, knihách nebo filmech, ale v činech!
Copak se řada nebezpečných totalit a hnutí nezrodila právě v demokracii? Nebyly vyvinuty právě v demokraciích ty nejhorší zbraně? Toho se obávám a jak moc se chci mýlit - protože rád žiju a přeji život také druhým, i lidstvu. Ale nějak si ten trvalý život lidstva v demokracii prostě neumím přestavit. Snad proto, že znám dobře sebe a mám zato, že většina lidí ve svých sklonech a jednání je na tom hodně podobně.
Snad mohu říci, že pokud nemáme k pěknému jednání motiv, silný motiv, většinou pěkně nejednáme – maximálně ještě tak ze zvyku. Dovolím si tvrdit, že toto je realita mnoha i “celkem slušných” lidí – tím spíše těch ostatních. Co může být takovým motivem k pěknému jednání?
1.   Na prvním místě (ne podle důležitosti či ušlechtilosti motivu) je to strach. Ano, strach je silný motiv k “pěknému” nebo “přiměřeně únosnému” jednání. Obava z trestu, ostudy, pud sebezáchovy, strach o rodinu či o sebe – tyto a podobné strachy motivují chovat se lépe (ne smýšlet lépe). Strach není úplně špatný motiv, může totiž svědčit o rozumu (hlupáci se často nebojí…).
2.   Na druhém místě jsou výhody. Výhody, ty okamžité, rychlé, také umí pohnout k lepšímu jednání (ne smýšlení). Ať už jakékoliv výhody: hmotné, prestižní, sociální a podobně – prostě okamžitá výhoda. To se projevuje (podobně jako strach) například kázní v zaměstnání, ale i jinde a jinak. Výhodnost je ovšem relativní – pěkné, správné jednání, je v posledu vždy výhodné. Mnoho lidí dá však přednost “rychlé” výhodě, i když nevýhodné právě z hlediska budoucnosti.
3.   Na třetím místě k lepšímu jednání motivuje ušlechtilá víra (jiné smýšlení), tedy neobvyklý postoj k životu. Jiný než má většina lidí kolem. Víra, že máme něco udělat, protože je to správné. A to přesto, že je to nebezpečné (zde je strach spíše překážkou), nebo přesto, že je to nevýhodné (zde je výhoda také překážkou).
První dva motivy lepšího jednání (výhody a strach) jsou známé. Říká se jim “cukr a bič”. Třetí motiv (víra) je jasně nejdůležitější a na “nejvyšší úrovni”. Tady je třeba znovu zdůraznit, že mám na mysli pravdivou víru, tedy pravdivý pohled na svět, nepopletený slepým fanatismem. Víra založená na omylech (to je právě ta, kterou má dnes mnoho lidí) vede k různému fanatismu (krajním projevem je terorismus) nebo naopak k tupé materialistické lhostejnosti (hlupáctví). Hlupáctví, tupost a názorová povrchnost (bláznovství) má podobné účinky jako slepý fanatismus; takový člověk se nechá fanatikem zotročit, najmout, pracuje pro něj a v podstatě fanatikovi (bláznovi) umožňuje konat. Jen víra založená na pravdě, tedy na rozumovém přijetí důležitých pravdivých informací o životě a jeho cíli, vede v posledu k zachování života.
Totalitní režimy nechválím je a nevolám zpět, přestože vím, že třeba za německé okupace se v Praze nikdo nemusel bát jít po půlnoci přes tmavý park. Když jednou nějaké ženě vytrhl kdosi kabelku – tak jsem to slyšel vyprávět - a ona začala křičet, zloděj jí kabelku vrátil a škemral, aby nekřičela, že má rodinu. Nacisti trestali tyto přestupky stylem “popraven s celou svou rodinou”. A tak strach zahnal do ofenzivy mnohé lumpy, kteří dnes, v demokracii, drze řádí. Nebojí se. V Afganistanu, kde před nedávnem vládl islámský Taliban, byla prý nulová kriminalita. Ovšemže víme, jak totalitní režimy lžou a zkreslují skutečnost, ale je velmi pravděpodobné, že tam byla kriminalita opravdu velmi nízká. Někde jsem zaslechl, že když v Kábulu převáželi auto plné zlata a šperků, neměli žádný ozbrojený doprovod – nebyl tam prostě nikdo, kdo by auto přepadl. To je docela milé, ne? Rubem je, že nízká kriminalita a udržovaný pořádek je v totalitních režimech vykoupen vysokou cenou.
V demokracii je strach jako motiv pěkného jednání silně potlačen. Také různé materiální či finanční výhody jsou mizivé, jednoduše proto, že větší výhoda může vzniknout právě přestoupením zákona – vždyť za to moc nehrozí. (Pro někoho jen vyměnit nepohodlný život za velmi pohodlné vězení s televizí, sportovním náčiním a pravidelnou stravou, bez starostí o účet za nájem či elektřinu, bez starosti o druhé lidi, třeba rodinu, atd. – a když jsou peníze na dobrého právníka, nehrozí ani to.) Takže v demokracii sice existují zákony a represe, ale jejich síla je demokratická čili mizivá. To jsme poznali po naší “sametové revoluci”, kdy silně vzrostla kriminalita všeho druhu (o 100-ky % do současnosti).
Bylo by docela zajímavé srovnat počet lidí usmrcených komunisty v ČR během jejich 40leté vlády s počtem lidí usmrcených v důsledku zvýšené kriminality a celkové nevázanosti za dvacet let naší demokracie... A co teprve až uplyne dalších 20 let, když je jasně vidět, jak se trendy zločinnosti a počty vražd neustále zvyšují...
Byla doba, kdy jsme v našich poměrech ani nevěděli, že existují drogy a slovo sex bylo neznámé. Ne, že by lidé byli horší, ale od generace ke generaci upadá celkové povědomí toho, co je správné a pěkné jednání, tedy morálka. Proto musí být tak rozsáhlá byrokracie, kontroly, kamery, potvrzení, čipové karty atd. atd., protože samo slovo už ztratilo váhu. Nebo si snad někdo dovede představit, že by v bance půjčili peníze jen na čestné slovo? Jen na ústní slib, že peníze budou spláceny v určitých termínech? A přitom právě tento způsob je normální, tedy dodržovat slovo (tj. nelhat), stejně jako je normální nekrást. Normální je (mělo by být, ale není), že věc někde odložená tam zůstane až do chvíle, než si ji vezme její majitel. Normální je (ale není), že není třeba zamykat nikde nic, protože nikdo nikam nevejde, kam nemá. Natož aby tam něco vzal! Normální je nenosit žádnou zbraň.
Napadlo vás někdy, proč evoluce nevybavila člověka těmi nejúčinnějšími zbraněmi, když jsme na jejím vrcholu a tam jsme se měli dostat právě a jen bojem o život? Evolucionisté se vymlouvají, že místo ostrých zubů, drápů, ostnů, klů a jedových žláz dala evoluce člověku mozek. Nezdá se mi, že by právě mozkem mnozí lidé vítězili, natož opice.
Komfort je na vzestupu, pěkné chování lidí na ústupu. Budují se stále nová bezpečnostní opatření, posiluje policie a její vybavení, roste byrokracie a snaha zabezpečit lidi i majetek. Snaha zcela marná – protože je to boj myslícího člověka proti myslícímu člověku. Proto roste počet trestných činů i na straně policie. Schopnost potírat zlo i je konat se zvyšuje na obou stranách barikády – ale tato eskalace nemůže jít donekonečna, to se jen znovu opakuji.
Žijeme v míru, ale svět zbrojí jako o závod. Výroba zbraní je stále to nejlukrativnější průmyslové odvětví. Není to divné? – v demokraciích a ve světě, kde demokratické uspořádání stále více vytlačuje totality a zcela jednoznačně převládá? Proto se obávám, zda demokracie není to poslední, v čem lidstvo žije. Něco podobného říkali komunisti, že komunismus je poslední uspořádání lidské společnosti. Mně se jeví, že by to mohla být spíš demokracie. Velká, světová “totalitní demokracie” s bezbřehou technickou silou, snadno zneužitelnou lidmi, žijícími v omylech. A těch lidí není málo a jejich počet neklesá.
Málokdo si uvědomuje, že demokracie, tedy tzv. vláda lidu, nemá žádnou ideologii, žádnou “cílovou” myšlenku, jako měli třeba komunisti nebo nacisti nebo jiné ideologie. Demokracie nemá ambice měnit lidi k lepšímu – ona dává šanci oběma stranám (zlým i dobrým). Jsou to pravidla hry, kterou může hrát každý. Zlý může vyhrát – a často vyhrává. Demokracie dává stejnou šanci těm, co chtějí měnit lidi k lepšímu (třeba církve, autoři pěkných knih a filmů, nadšení pracovníci s mládeží atd.) i těm, co chtějí lidi co nejvíce obrat, demoralizovat a klidně zničit za cenu co největšího zisku (komerční televize, tvůrci knižních či filmových nechutností, podnikatelé ve všech možných oblastech, kde jediným cílem je co nejvyšší zisk na úkor ztráty zdraví či morální újmy lidí – hlavně že to “sype”). Těm všem dává demokracie šanci se prosadit a působit na lidi, pokud dodržují nějaká základní pravidla. A protože pěkné jednání ani nesype, ani není v kurzu, je zde přirozená tendence k morálnímu zhoršování (morální entropie - obdoba 3. fyzikálního zákona o tom, že entropie může být pouze větší než 0 v jakémkoliv uzavřeném systému).
Proto je televize Nova nejsledovanější televizí v ČR. Protože se tam nejvíc střílí, morduje, lidi se tam hodně perou a je tam nejvíc sexu. A protože sledovaná televize má také hodně peněz, může své zlo zakrývat tím, že má kvalitní zpravodajství (má peníze na dostatek terénních pracovníků), může koupit i drahé filmy o přírodě, pořádat soutěže se skutečně lukrativními cenami (skutečný Mercedes, ne kolo Ukrajina) nebo podporovat různé bohulibé činnosti, třeba invalidní lidi. Tím se její zlé působení snadno zakryje před davem nemyslících lidí, kteří ji financují a podílejí se tak na zlu, které rozšiřuje (pak ho ovšem zase zpětně chtivě dokumentuje a pokrytecky odsuzuje). Demokracie je tím nejméně brzdícím prvkem při pádu dolů. Člověk má tendenci raději se podívat na film, kde se střílí, než na film, kde se někdo pečlivě stará o staré rodiče, o nemocné, nebo kde hlavní hrdina ustoupí a nechá si natlouct, místo aby někomu ublížil. Ne, lidem se líbí brutální síla. To mnoho mozků přitahuje. Když jsem byl nedávno hlásit na policii vykradené auto svého šéfa, policista nám řekl: už jste dnes šestý případ v naše rajonu. Ona totiž televize dala včera návod, jak se tyhle auta dají snadno otevřít…

Všechny starší demokracie byly budovány v době, kdy lidé v sobě měli ještě pevné morální zásady z nedemokratických časů. Všechny do jedné vyrostly ze společnosti, kterou předtím dlouhodobě ovládala buď nějaká církev, staré morální zásady, náboženství či pevně zakořeněná pravidla. A na této základně se dá postavit a nějakou dobu udržet i něco tak vetchého, jako je demokracie. Přirovnal bych to k hokejovému týmu, který nejprve trénoval “trenér-ras”. Měli tvrdý dril, trénovali se závažím a mnoho hodin denně. Samozřejmě reptali, nadávali - a vyhrávali. Trenér byl velmi neoblíbený. Pak přišel “hodný trenér”. Nehonil je, chtěl jen dodržovat pravidla hry. Protože byl celý tým vytrénovaný od minulého trenéra, vyhrál i s novým trenérem ještě řadu zápasů a mistrovství, ale postupně začal upadat. Nakonec vypadl z tabulky.
Dříve lidé věděli, že je úzké spojení mezi tím, co vidí oči, slyší uši, vstupuje do mozku či srdce a mezi vlastním konáním těla. Proto také (pro nás “moderní” lidi zcela nepochopitelně tvrdě) trestali a omezovali negativní duchovní vlivy (kacíře, kriminální sklony, závadnou četbu, jiné ideologie). Naproti tomu naivní demokraté skoro vůbec nehlídají a neomezují svobodu vjemů – slova a obrazu – ale hlídají a omezují převážně jen ty nekřiklavěší projevy těla, a to ještě jen tehdy, jde-li o násilí. Pokud se špatné věci dějí se souhlasem obou stran, nic se neděje. Pokud nepoškodí někoho dalšího, nic se neděje. Tomu demokracie říká svoboda projevu a může se to i na veřejnosti. Naivně myslí, že lidé vstřebávající denně třeba brutalitu a sex slovem i obrazem si pak ale své chování ohlídají. To je samozřejmě obrovský omyl, právě velmi rozšířený v demokracii.
Lidé asi nejsou o moc horší než dřív – ale jsou duchovně tupější a zároveň mají stále větší fyzickou údernost (průmysl jede na plné obrátky, lidé jsou mobilnější, vyzbrojenější, mají více technických informací atd.). Kombinace těchto dvou faktorů v prostředí demokracie pak vede ke světu krajně nebezpečnému a mnohem více náchylnému k sebezničení. Vždyť potenciál síly neroste jen u jedinců, ale i u organizací a státních útvarů - stejně jako jejich duchovní tupost (např. parlamentů). Asi se máme na co těšit...

Vojtěch Malý