Čerstvě dospělá

Jmenuji se Nick. Mí čeští přátelé si ze mě často utahují a ptají se mně jaký mám nick, jestli nemám niklák nebo jestli nestačí psát mé jméno bez ‘k‘ a podobně. Nevadí mi to. Už jsem dávno pochopil, že jestli si někdo umí bez skrupulí utahovat z čehokoliv, jsou to právě Češi. Mám pocit, že je to prostě způsob odboje. Je v tom spousta sarkasmu, ironie, ale i nadhledu a i když je český humor trochu bolestivý, není zlý. Myslím, že je takový proto, že v tom je spousta víry v to dobré po řadě špatných zkušeností.

Když jsem poprvé přijel do Čech bylo to právě po revoluci a všichni byli plní nadšení.

Ti chytří cítili peníze, ti hloupí měli víru v lepší časy, mladí toužili po svobodě a
lempli se těšili na sociální dávky. Obchodníci si nadšeně půjčovali, věřící konečně vyrazili do ulic, prostitutky na dálnice a politici za novými koryty.
Ženy začaly odsouvat své mateřské pudy a muži naopak pouštěli své pudy z uzdy .
Obé pohlaví začalo hromadně zbrojit v touze po své představě úspěchu.
Podvodníci měli konečně volnější ruce ke svému HPP a policisté více práce za více peněz ze svých VPP. Snad jen důchodci se vztyčeným prstem měli jiný názor. Ale nebylo jich v tom rachotu moc slyšet.
Celý svět malé republiky ožil a těšil se na budoucnost. Byla to zase po dlouhé době
ona bouřlivá, snad i romantická chvíle, kterou má snad sama tahle Země v srdci Evropy tak ráda a v pravidelných intervalech si ji dosyta užije na dlouho dopředu.

Nedávno tomu bylo 18 let co Češi řekli "dost".
Co se změnilo? Jsem stále tady a většina z těch lidí taky.
Jen někteří se přestěhovali do jiných výšin, někteří zůstali tam kde byli předtím
a někteří do chladných místností lidských ZOO.

Někteří dřou jak Ukrajinci, aby se měli lépe a někteří dřou Ukrajince ze stejného důvodu.
Vyrostlo pár nových stánků s hamburgery, stánků s levnými jeansy i stánků božích.
Nabídka dávno převýšila poptávku.

Někteří se taky vyškrábali dost nahoru, někteří se škrábou na zadku, někteří do popelnic,
a někteří se teď škrábou v nemocnicích.

Všichni počítají.
Někteří si počítají sami a dlouho, některým to spočítají jiní a někteří to mají už spočítané.

Podvodníků přibylo a policistů ubylo. Asi to je obojí tím, že platy zůstaly pořád stejné.
Důchodců přibylo. Přibylo i více placených opatrovnických ústavů.

Každý něco získal a něco ztratil.
Dřívější mladí získali nadhled a ztratili iluze.
Dnešní mladí získali svobodu a ztratili respekt.
Bohatí za tu dobu získali více a ztratili méně než chudí, kteří zase naopak méně získali.

A já?
Já zjistil, že byť lidi nadávají na změny nebo nad nimi jásají, byť se jim žije špatně nebo cucají margaritu na plážích letovisk, byť je slovy klasika celá tahle země pěkně zk*****,
všichni mají to nejdůležitější. Někde uvnitř vám všem zůstala ta nedávno dospělá víra,
že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

A proto tady zůstal i ten ostře řezaný český humor.


P.S. Možná to tak vůbec není, možná to vidíte jinak.
Každopádně já to vidím takhle a celé se mi to zdá o dost lepší.


pozn.aut.:
Nick je Američan, žijící v ČR od roku 1990, kdy se zde oženil za českou emigrantku,
se kterou žije už přes 22 let. Jeho malý postřeh jsem zde prezentoval svými slovy, protože se mi moc líbilo slyšet po dlouhé době optimismus z něčích úst.

Adam Doležel 

Vysvětlivky:

nick (am.) -přezdívka
niklák -mince, pěticent / nickel (US)
HPP -Hlavní pracovní poměr
VPP -Vedlejší pracovní poměr