Bolest

Jen tak si přišlaa zaťukala nesměle.

A já vyšla
a pustila ji vesele.
A teď tu leží,
bezostyšně se povaluje
a můj čas běží.
Velmi mě vysiluje
nezvaný host,
kterého mám právě dost.
Chvílemi řeže a pálí,
na co sáhne.
Slzy mi oči kalí
a křičím,
ať táhne.
Celou mě ničí –
PALČIVÁ BOLEST V ZÁDECH -
bolí i kratičký nádech
a já nevím, jak se jí zbavit.
Celé týdny nevím jak dále,
bolest se vrací neustále
a čím víc se bráním a proklínám,
tím více ztrácím síly.
Ruce v pěsti zatínám,
až se mi zapotily.
Asi se k tomu špatně stavím.
***
Dnes už se jen bavím.
Smířila jsem se s bolestí,
která je už mou součástí.
Vnímám ji jako svého rádce
a respektuji jako učitele.
Nejsem svázaná jak na oprátce
a teď já si hraji na velitele.
Poučena k větší pokoře
cítím větší jistotu
a s úsměvem vzhlížím k životu.
A až moje smíření bolest znudí
a najde si jiného hostitele,
už nikdy jí neotevřu,
až zase zaťuká nesměle.

Eva Spratková