Je zajímavé, jak velké rozdíly můžeme pozorovat v Česku. V médiích se dočteme, že i u nás už máme dolarové milionáře - korunové miliardáře ( Petr Kellner, Andrej Babiš, Karel Komárek, Zdeňěk Bakala, Radovan Vítek, Pavel Tykač, Karel Janeček a další) a ještě tentýž den sledujeme přenos z rodiny, která nemá peníze na léčbu nemocného dítěte a takové rodiny nám TV ukazují téměř denně.
Zdravotní pojišťovny, ani stát prý peníze na léčbu nemají, tak pomáhá kdo může. Buď tím, že se sbírají víčka od Petlahví, nebo malými i většími finančními částkami na účet toho potřebného apod. Jak každý může a kolik může. A opět se potvrzuje stará pravda: "Kdo má hodně, chce ještě víc, kdo má málo, rozdělí se i o to málo." A já bych dodal: záleží na charakteru každého člověka.
Ti naši dolaroví milionáři mohou poděkovat podpoře státu za to, že se jimi stali, protože bez rozjezdu a finanční pomoci, by nikdy nemohli za pár let mít na kontech miliony a miliardy. Všebecně je známo, že ve zdravotnictví chybí peníze ( i když je také pravda, že i tam jsou černé díry, kterými značné finanční sumy odtékají), ale protože se jedná o to nejcenější, co člověk má - zdraví a život mělo by se pohlížet na toto odvětví jinak, než na nějaké průmyslové, nebo obchodní. Určitě ti naši bohatí spoluobčané ví, že ani za několik životů neutratí to, co mají a do hrobu si to nevezmou, ale proč by měli v rámci pomoci potřebným, jeden každý z nich poslat jako sponzorský dar několik milionů, nebo i miliard ( a ani nepoznají na svých kontech, že jim ubyly) třeba právě na léčení nemocných a nejen dětí. Pochopitelně by se musely tyto finanční prostředky použít jen na léčbu a ne jak je zvykem, nalít je do černých děr v nemocnicích, nebo do soukromých firem, které zajišťují chod nemocnic a léčebných zařízení. Nemoc si nevybírá a je opravdu velkým neštěstím, když si vybere právě děti, které se ničím neprovinily, jen snad tím, že se narodili do rodiny, která nemá ani miliony, ani miliardy.
Asi se řídí příslovím, co se mě netýká, mě nezajímá. A to, že je někdo nemocný a ještě k tomu chudý, je jen jeho problém. Prostě všechno je o morálce a charakteru každého jedince. Vzhledem k tomu, že je u nás tak veliká nezaměstnanost, vybere se tím pádem i méně na zdravotním pojištění a stát ještě navíc za nezaměstnané a důchodce to zdravotní pojištění platí, místo aby je od nich vybíral, jako od těch, co pracují. A i zaměstnavatelé a OSVČ se snaží okrádat stát různými způsoby při placení zdravotního pojištění. Stejně jako při placení daní. A hned je zase o dost peněz méně, než by mělo být. A to se potom projevuje všude, zejména ve zdravotnictví. Vizitkou státu, jak je vyspělý a civilizovaný je také to, jak se stará o své nemocné a seniory a ne, jak a kolik přihrává finančních prostředků bohatým a vlivným. A v tomhle směru, se bohužel mezi ty civilizované a vyspělé státy zatím řadit nemůžeme.
Měli bychom si připomenout slova A.Einsteina: " Nechtěj být člověkem úspěšným, ale člověkem, který za něco stojí".
A to bych chtěl vzkázat všem těm našim dolarovým milionářům a korunovým multimilionářům a miliardářům, až budou sčítat své zisky a přemýšlet, ve které zahraniční bance je uloží k těm ostatním, co už jim tam leží, místo aby pomáhaly potřebným, zejména nemocným to hlavně dětem.
