Štvaný srnec a pokusná krysa v europarlamentu

Čeští europoslanci nespolupracují. Psala o tom kolegyně Šafaříková v Lidových novinách. Vyznění článku je takové, že nedokáží překonat stranické antipatie a bojovat společně za české zájmy. Mám jiné, možná spíš přídavné vysvětlení: oni se prostě v Evropském parlamentu nemůžou najít!

V Evropském parlamentu není těžké nabýt dojmu, že jste pokusné zviřátko v bludišti a máte prokázat, že najdete cestu.Inmagine, Royalty Free Photos „Hotový Véna z venkova“, nadával jsem si, když jsem už asi půl hodiny bloumal podzemním parkovištěm Evropského parlamentu ve Štrasburku a marně hledal, kdeže jsem zaparkoval služební auto. Při příjezdu jsem se zdržel v zácpě, do budovy dorazil těsně před dohodnutou schůzkou na rozhovor a dopustil jsem se osudové chyby: auto jsem zaparkoval na prvním volném místě, vyrazil z něj jak štvaný srnec na schůzku a nepoznamenal jsem si číslo stání. Za pár hodin jsem si zaboha nemohl vzpomenout, jestli jsem zaparkoval na -3g302 nebo spíš -1a103. Auto jsem našel spíš náhodou.

Nebylo to zdaleka poprvé, kdy jsem se europarlamentu ztratil a nejspíš ani naposled. Loni jsem špatně odbočil cestou z kanceláře poslance Zielence a ocitl se překvapivě v sektoru G, když jsem měl přitom v plánu dojít do sektoru K a hladce budovu opustit. Nějak jsem se zamotal. Následující půl hodinu jsem si připadal ne snad jako zmíněný štvaný srnec, ale spíš jako pokusná krysa marně hledající východ z bludiště pečlivě navrženého tak, aby to měla těžké.

Nejsem sám, také europoslanci připouštějí, že po nástupu ještě dost dlouho tápali v tom, do které místnosti mají dorazit. Plenární zasedání v hlavní místnosti těžké najít není. Horší je to s různými schůzemi parlamentních výborů, poslaneckých frakcí. Možná i tohle vysvětluje, proč někteří europoslanci (nejenom čeští) nemají právě vzorovou docházku do výborů. Dá se to vyčíst ze zápisů z jejich schůzí, které obsahují i prezenci. Aktivní účast právě na těchto setkáních je přitom pro v práci parlamentu často mnohem podstatnější, než vystoupení v plénu, o kterých se se často píše v českých médiích.

Malou aktivitu některých zástupců lidu v jediné přímo zvolené evropské instituci a jejich údajnou malou ochotu spolupracovat proto přikládám tomu, že prostě netrefí tam, kde by měli být. Že by byli líní nebo po česku nevraživí, tomu se mi nechce věřit.

Toto je upravený příspvek, který před časem zazněl v Českém rozhlase