Bruselská vyrážka aneb je těžké Bruselem nenačichnout

Z cest si můžete přivézt všelicos. Pěkné suvenýry i nehezkou vyrážku. Už nějakou dobu zjišťuji, že ať jedu z Bruselu domů nebo naopak, vždcky mne vítá podezření, že s sebou nějakou nákazu přivážím.

Pukavec?EK, audiovizuální oddělení

Kdo to platí?

Kamarád v Čechách se mne snaží přesvědčit, že Evropská unie ve skutečnosti nedává žádné peníze na opravu kanalizace v jeho městě. Pravda je přitom taková, že malou část stamilionových nákladů na rekonstrukci kanalizační sítě hradí město samo, o něco větší český stát. Ale tři čtvrtiny bnákladů jdou ze společného rozpopčtu Evropská unie.

„Vždyť tu si taky platíme“, namítá kamarád. „Takže mi nevykládej, že si ty kanály nezaplatíme sami!“ Z části má pravdu, protože i rozpočet Evropské unie tvoří příspěvky – chcete-li odvody – z České republiky.

Jenže to, co do unijních kufrů odejde se aspoň zatím bohatě vrací. Byť ne v takové míře, jak se čekalo. Co je ale hlavní, peníze z Bruselu na rozvoj infrastruktury, pomoc venkovu a podobné projekty nejsou to podstatné, i když to tak někdy vypadá. A můžou za to politici řečmi o miliardách z Bruselu. Členství s sebou přineslo hlavně snazší přístup českých podniků na obrovský společný trh, přizpůsobení legislativy evropským normám. O volném cestování a stále větších možnostech pracovat i jinde než v české kotlině ani nemluvě.

Erofil nebo eurofob?

Ale starý kamarád takové argumenty neposlouchá. V jeho očích už trpím chorobou „eurofilie“ nebo „bruselofilie“. Přičemž jsem si tuhle škaredou nemoc přivodil příliš dlouhým pobytem v Bruselu.

Právě tam přitom poznávám (převážně mladé) muže a ženy, jejichž nadšení pro dění v unijních institucích a víra ve správnost bruselských vizí hraničí s něčím, co bych nazval „svazáckým zápalem“. Mluví o potřebě pokračující evropské integrace a odsuzují každého, kdo nesdílí jejich zanícení pro dobrou věc. Patřím mezi ty, kteří jejich víru v Brusel jako pupek všehomíru nesdílejí. Skeptické názory přivezené z provincií svědčí podle nich o tom, že trpím „eurofobií“ – a to je pro ně horší než svrab a neštovice.

Trocha moralizování nakonec

„Eurofil“ nebo „eurofob“, obě nálepky jsou mi fuk. Bohužel z extrémních názorů – pro i proti unijních - trčí zavilá, úzkoprsá ideologie. Hluchá k jiným názorům a argumentům, zaslepená. A té je dobré se vyvarovat.

Pozn.: Tento komentář odezněl před časem v mírně jiné verzi v Českém rozhlase 1 - Rradiožurnálu.