Bruselský úředník–Rozumově Univerzální Robot nebo člověk s emocemi?

Tu a tam slýcháme v našem okolí nejrůznější uštěpačné poznámky na adresu bruselských úředníků či eurokratů. Kdo se ale opravdu ukrývá pod touto nálepkou? Jedná se o pouhé stroje oproštěné od sebemenších emocí, jak je popisuje Karel Čapek ve svém románu R.U.R.? Nebo se pod zmíněným označením skrývají životní příběhy konkrétních lidí, jejichž každodenní život je protkán emocemi, podobně, jako ten náš?

Každá instituce EU má svůj administrativní aparát, ovšem suverénně nejpočetnější najdeme při Evropské komisi, která zaměstnává plus mínus 25 tisíc lidí a která je považována za motor integrace. Proto pojďme společně nahlédnout pod pokličku jejího fungování.

Ne-politické pracovníky Komise lze rozdělit do 4 kategorií: technický a administrativní personál (ostraha budov, asistentky, IT podpora atd.), stážisti (mezi které v současné době patřím také já), dále tzv. „národní experti“, které vysílají ministerstva členských zemí zpravidla na 2 roky, a kteří po návratu domů předávají zkušenosti svým kolegům, a konečně samotní úředníci, tzv. „fonctionnaire“. Mezi hlavní úkoly pracovníků posledně jmenované kategorie patří zejména předkládání návrhů právních předpisů, po jejichž případném schválení a implementaci do národních legislativ členských států dochází k pravidelnému vyhodnocování jejich fungování v praxi a event. k jejich novelizaci. Tyto návrhy však v žádném případě nevznikají tak, že se nějaký úředník rozhodne napsat novou reguli, kterou pošle svému Eurokomisaři a ten ji bez okolků postoupí Parlamentu a Radě. Ještě před samotným vznikem jakéhokoliv legislativního návrhu musí být vypracována studie, ve které jsou hodnoceny dopady chystaného právního předpisu. Tato studie (tzv. „impact assessment“) je zadávána soukromým firmám, kterých by se případná změna v legislativě přímo týkala. Do tohoto procesu je pochopitelně zapojeno více složek Komise (např. Právní servis), nikdy se nejedná o záležitost jediného oddělení. Často se využívá služeb tzv. Joint Research Centra, což je jakési výzkumné pracoviště Komise, které simuluje a vyhodnocuje modelové situace apod. Někdy je konzultována také odborná veřejnost, většinou prostřednictvím internetové diskuze. V další fázi se zřizují pracovní skupiny, v rámci kterých se pravidelně scházejí zástupci zmíněných subjektů a na jejichž zasedání dochází k výměně názorů, do kterých mnohdy vstupují také emoce. Euroúředníci jsou tak konfrontováni s mnoha kritickými hlasy a protiargumenty, se kterými se musí vypořádat. Práce na samotném impact assessment může trvat více než rok (během této doby se vlastně vůbec nepracuje na samotném právním předpisu!) a mnohdy bývá celý projekt zamítnut, čímž může být motivace úředníků Komise k další práci vážně ohrožena. Nepopírám, že tito mají nadstandardní finanční motivaci, ale přesto si troufám tvrdit, že ani tady nejsou peníze všechno – téměř každý přece touží vidět výsledky své práce, která přináší užitek.

Mezi úředníky je mnoho mladých lidí, kteří své nejlepší roky života tráví v zahraničí, odloučeni od svých životních partnerů, rodiny a přátel, což představuje nápor na jejich psychiku. Nicméně to je daň za nadstandardní finanční ohodnocení. Během mého působení v Bruselu jsem měl možnost hovořit s několika úředníky, kteří se shodli na tom, že peníze člověka mění. Zmínili některé své kolegy, které na začátku jejich kariéry znali jako skromné a nesmělé lidi, kteří se během pár let proměnili až v nezdravě sebevědomé jedince arogantně přehlížející své spolupracovníky zařazené v nižší platové skupině. Možná to bude znít cynicky, ale i tato skutečnost je důkazem toho, že euroúředníci jsou také jenom lidi.

Na intranetu Komise se pod rubrikou „volný čas“ nachází odkazy na nejrůznější sportovní aktivity, přes fotbal, hokej a basketbal až po aerobik a jógu. K mé velké radosti jsem zde objevil také odkaz na orchestr, kdy jako houslista mám možnost být součástí tohoto hudebního tělesa. Přiznávám, že kvalita výstupu není nějak úchvatná, důležité ale je, že všichni hrají s obrovským nadšením a zápalem. Ostatně, tato aktivita by si zasloužila samostatný článek. 

Když se tedy vrátím k otázce v nadpisu tohoto článku, mohu na základě svých dosavadních zkušeností s klidným svědomím odpovědět, že bruselský úředník je člověk, který má rád svou zemi, odkud přišel pracovat do Bruselu, který se věnuje nejrůznějším koníčkům a který naplno prožívá své každodenní radosti i starosti.