Kula- opevnění v Albánii

Albánie není jen divoká příroda, ale také lidé, kteří v drsné přírodě žili po staletí a žijí dodnes. Při četbě historie této země je nejzajímavější období výkonu krevní msty.

ejen, akt samotné msty, ale i následný život v nejistotě, že bude i na mstiteli vykonána msta. Bylo jasné, že nic takového se v rychle rozvíjející zemi už dávno neodehrává.

Přesto nebo právě proto se má další pozornost zaměřila na malé pevnosti kula. Místo dostatečně opevněné, aby po několik let ochránila oběti krevní msty před vykonavateli nebo aby ochránila vykonavatele samotné.

Čtyř patrová pevnost, někde nižší i vyšší, kamenná s malými zamřížovanými okny, s jedním vchodem a většinou vystavěna na místě, z kterého byl dostatečný výhled do okolí.

Dříve ostrov naděje pro další život, dnes jedna z příležitostí, kde složit hlavu, opláchnout se a dostatečně se najíst. Tak v přesně takovém opevnění jsme se chtěli ubytovat, aspoň na jednu noc. Vidět prostředí, v kterém nešťastníci žili i po několik desítek let, někdy i zbytek svého života, trochu se opláchnout a vyspat se v čerstvě povlečené posteli.

Kdo by čekal trýznivé prostředí, tak bude čekat marně.

Kamennou stavbu a místo uprostřed volného prostranství jen tak nezměníte ani po 500 letech. Kula se tyčí do prostranství jako hlídková věž. Bez obeznámení historie ve vás nic výjimečného nevyvolá. Na první pohled udržovaná stavba s nápadnou novou střechou z pálené tašky. Večer, po soumraku, by vás překvapilo, jak tato stavebně minimalistická stavba je osvětlena, nejen uvnitř budovy, ale i v jejím okolí. Aby se dostálo dostatečnému pohodlí hostů, tak majitelé před tímto opevnění postavili párty stany. Při patřičné fantazii si můžete představit vojenský stanový příbytek z dob Napoleonovských tažení, do kterého je zavedena elektřina s poměrně velkým množstvím žárovek.

V přízemí, v kterém se i dříve nacházela kuchyně s jídelnou, zůstala i potěch letech přizpůsobena k vaření, i místo pro společné posezení při jídle zůstalo zachováno. Jižanský styl zařízení se nezapře, police a otevřené regály s nádobím a dózami, plechový dřez na nádobí, dřevěný těžký časem opotřebovaný stůl s lavicemi, jednoduchá kamna na dřevo. Nabyl jsem podezření, že musí být ještě někde i jiná kamna než jen na dřevo, třeba plynový nebo elektrický sporák. Zevrubnou obhlídkou jsem jiné topeniště neobjevil a nechtěl jsem netaktně vyzvídat.

Nízký strop kuchyně, sotva dvoumetrový, je pouze v tomto přízemním podlaží, v ostatních patrech je standartní pokojová výška. Stavitelé chtěli asi dopřát uvězněným patřičné pohodlí, tak přidali o dvě šáry kameniva více. Okénka začínají od prvního patra a jsou to opravdu malá okénka a ještě navíc zamřížovaná. Patra spojuje dřevěné schodiště, očividně z dnešní doby, trochu ošlapané, ale jinak v pěkném lakovaném stavu. Čtvercovou kamennou místnost moc nepředěláte, nic se nedá zasekat jako do cihlového zdiva a jste rádi, že do takové místnosti vměstnáte malou koupelnu se záchodem. Po našem putování vše naprosto dostačující.

Mé fantazírování o zavražděných vyvolalo obavu z noční návštěvy některého z duchů těchto lidí. Naštěstí, představa procházejícího ducha našim pokojem se nenaplnila. Po čtyřech nocích strávených ve stanu, kdy jsme byli celý zalepený od soli jsme si spaní s mým synkem patřičně užili.

Pohoda pobytu v civilizaci umocnila navíc vydatná snídaně na pečivo, sýr a zeleninu. Bílá veka s ovčím sýrem a nakládanou zeleninou, která byla slanější než voda z Mrtvého moře. Jak velké překvapení bylo na cestě do Tirany, když jsme si obdrženou svačinu zabalenu v alobalu rozbalili a objevili opět veku s ovčím sýrem a nakládanou zeleninou.

Tradice opevnění před vším a každým zůstala v Albánii i ve 20 století, jen starobylé kamenné kuly vystřídaly betonové bunkry. O noclech, v nich zatím nemám zájem, ale kdybych dostal na cesty zase tu samou svačinu, ale kdo ví.

Tak snad zase příště Balkánská krásko a zůstaň taková jaké jsi, takovou tě mám rád.