Pohodové Thajsko a Jakuza

Ráno nešlo absolutně vstát, protože horko bylo cítit i přes klimatizaci a představa, že se ocitnu zase na chodbě, kde bude přes třicet byla docela silná káva na 10:00. Nedalo se nic dělat. V plánu bylo zjistit něco o pojištění, který se tady fakt moc neřeší, což mě překvapilo. Vypadnul jsem z pokoje a vyrazil se podívat, jestli se něco neděje na recepci, abych měl informace z první ruky. Nic nového jen opětovné uklánění a nekonečné zdravení a úsměv, který každýho potěší.

Payap UniversityJiri Podhirna Vrátil jsem se zpátky do pokoje, abych na internetu našel nějakou solidní pojišťovnu, která by měla web v angličtině a nebylo to přes celé město.  Podařilo se najít Bangkok Insurance groupe což je asi největší místní pojišťovna a dělaj fakt cokoliv, jak je tady zvykem. Napsal jsem asi třista písmen adresy a zkontroloval mail. Tam mě překvapil mail od mého advisora, který psal, že se mám stavit na Interantional College s tím, že začíná v sobotu ráno první hodina Operation management, ale neni si jistý zda patřím do skupiny žáků, kteří se mají dostavit. K dispozici uvedl i číslo na Mr.Tima což bylo velice prospěšné, ale musel bych mít místní číslo, protože jinak si zavolám tak leda z okna.
Nevadilo mi to, protože na IC je to maximálně 10 minut pomalou chůzí a tak jsem zvesela vyrazil. Po chvilce jsem byl na místě a jaké bylo mé udivení, když jsem zjistil, že je nějakej Chumulangangada Memory Day :-). Ani jsem moc neřešil o co běží, ale potvrdilo se to moje podezření, že pátky bývá svátek a hlavně všechno zavřené, takže i pojišťovna.
Ale nebyl bych to já kdybych si nějak neporadil. Prošel jsem celou fakultu a lapil chudáka studenta z Laosu jménem Palm. Byl dost v šoku a neuměl moc anglicky, tak to bylo rukama, nohama a opakoval jsem dvě jednoduchí věty asi padesátkrát - Where is the study department? Po deseti minutách jsme se přemístili přes celou budovu k zavřené kanceláři, kde už jsem bohužel byl, ale laosan byl snad smutnější než já a začal nahánět nějaké další studenty a našli jsme tabuly s rozvrhem. Jaké překvapení, že to nejdůležitější tam nebylo :-) přesně list se jmény chyběl, ale hlavní myšlenka zůstala. Začíná se zítra ráno v 9:00 s Dr.Ny Ny Yin a je to až do 17:00. Měl jsem radost, že se něco povedlo. Na rozloučenou jsem natáhl ruku, abych se s Palmem rozloučil. Byl v šoku z toho, že se ruka nepodává, jenom když je ten člověk na vyšší pozici než ten kdo jí podává a musíš v něj mít důvěru. Snažil jsem se vysvětlit, že mi pomohl a proč by mi jí nepodával. Vysypal lámanou angličtinou, že jsem student nejprestižnějšího oboru co mají a mám titul a jsem bílej. Nestíhal jsem ho, ale už jsem o tom četl tak mě to došlo. Konstatoval jsem, že je to ok a rozloučil jsem se a šel. Koukal za mnou ještě 50 metrů :-).
Zjištění, že pojištění nebude mě trochu zklamalo, ale mám ještě cestovní a na kartě tak jsem to neřešil a prošel fakulty a nafotil místa, kde jsem nebyl. Objevil jsem další rybník s kaprama a nějakejma žlutejma úhořema. Sedl jsem si, protože jsem byl fakt vyšťavenej (jako citrón), protože jsem si nevzal vodu (blbej nápad). Po chvilce jsem se vydal zpět s tím, že teda asi začínám ráno a Tima můžu zkontaktovat leda z okna.

Na koleji jsem se umyl, protože přes poledne je to fakt peklo. Trochu jsem se opálil a to i přes to, že jsem si už několikrát zapomenul koupit krém. Zítra už snad konečně koupim nějakej aspoň trochu známej, ale dost o tom pochybuju.
Než jsem vyšel s cílem nakoupit další věci v Carrefouru potkal jsem na recepci místího "všechnověda" jménem Ozzie, kterej byl po nehodě nohy, protože nedal přednost z leva :-) a bylo to docela špatný.
To se mi docela hodilo k informacim o pojištění a tak po rozprávce o tom odkud je ( Kansas – U.S.A.) jsem se zeptal, jestli něco platil a jakou má pojišťovnu. Konstatoval, že je to zdarma v rámci pojištění školy a nic neplatil. Je to kryté až po operace. Proptal jsem ho a řekl, že je to na mě a ať se zeptám, ale říkal, že léčba a služby perfektní a to i ve srovnáni s U.S.A. , kde je to teda hodně top. Docela mě překvapilo zjištění o pojištění. Netrvalo dlouho a přidal se k nám další kolega. Tentokrát Thajsko jméno přesně nevim, ale myslim, že Ping da Ming. Ptal se, jako každý odkud, že jsem. Česká republika ho absolutně rozsekal. Říkal, že viděl hodně dokumentů o Praze, Karlově mostě a Metru. Zajímalo by mě, kdo znás má srovnatelné informace o hostorii v Thajsku. Myslim, že se můžeme stydět a koukat do podlahy. Byl vysloveně nadšenej a hned se ptal, jestli mám fotky a tak. Ptal se na mezinárodní den, který je tady za měsíc, jestli udělám přednášku o ČR a Evropě. Konstatoval jsem, že bych se mohl připravit a něco naslidovat do počítače (tady se ne neříká). Byl fakt v extázi :-). Uvidíme, jestli se najde čas a něco jim řeknu :-). Po chvilce zmizel, ale vystřídaly ho dvě slečny (bílé tváře, jak se tady říká). První se objevila Holy z Aljašky a rozjela neuvěřitelnou angličtinu s tak šíleným přízvukem, že jsem jí musel fakt brzdit, abych se neztratil, ale dost na to kašlala. Strašně jí udivilo, že jsem ochotnej jít do Carrefouru víc než kilometr pěšky a proč prej jako, když taxík je za pár korun a tak. Docela mě štvala, tak jsem jí to dal vyžrat anglickou hláškou : "It is a crap - to je blbost". Docela jí to usadilo a omluvila se, protože možná pochopila, že každej má právo volby. Každopádně zůstala a za chvilku se připojila další kamarádka z U.S.A. což byla voda na její mlýn. Další absolutně stejná "pípppppp", která všude byla a všechno zná. Na moje chození do Carrefouru taky dost koukala, ale kolegyně z Aljašky jí to podala dosta opatrně. Asi jí to jednou stačilo :-). Kroužek uzavřela Shanna z Kanady takže Evropa byla fakt v těžké defensivě a chvilkama mě ta šílená americká angličtina fakt ničila a nemohl jsem najít slova. Fakt nenechaj nikoho mluvit, přeskočí konverzaci a mluví dál. Tak jsem spíš sekundova a po pár minutách jsem se rozloučil a chtěl vyrazit na nákup.
V tom, ale ke koleji přisvištěla naleštěná kára typ Audi A6  - kola 21 elektrony, dvojitý tlumení, žlutá metalíza, černý okna, mega spojlery a výfukové systémy. Celé auto mělo brush a to ninju přes obě strany. Musel to stat na místní poměry tolik co dva domy :-). Chtěl jsem to vyfotil, ale recepční mě zastavila a řekla mi, že je to Dragon of Jakuzi. Docela mě  překvapilo, když se k němu Holy vydala. Jak se ukázalo je to její přítel :-). Fotku jsem už moc neřešil. Jen jsem se s Holy rozloučil a prohlídl si, jak vypadá někdo z nejobávanějšího spolku v Asii. Nic senzačního neočekávaj. Malej prcek kolem metru padesáti v košili s květama a černejma leteckejma brejlema. Vypadal docela mile nevědět, že je z Jakuzi :-). S recepční jsem ještě rozebral, jak to tady funguje. Dozvěděl jsem se, že je to místní výběrčí a správce místní čtvrtí (mají to podle bloků, jako v U.S.A.). Byl jsem zaskočenej, ale Honqsa mě ujistila, že pokud nedělám problémy já jim, tak oni mě taky ne takovej je zákon Jakuzi a mám se toho držet. Což je myslim celkem rozumné :-).
Vydal jsem se tedy na nákup. Za půl hodiny už jsem vcházel do obchodu. Chtěl jsem koupit sim kartu od místní největšího operátora DTAC, kterej je nejvýhodnější. Bohužel anglicky neuměl nikdo a tak objednávka probíhala přes telefon s  nějakou manažerkou z kanceláře v Bangkoku. Co oni neudělaj pro zákazníka :-). Simku jsem dostal za padesát korun s tarifem dest korun což jsem bral, jako vtip :-). Nebyl to vtip. Volání lokálně je za dvacet halířů za minutu což je paráda. Nechal jsem si tam nahrát tarif za dvě stě ať mám pokoj. Jinak vychytávkou je, že když chcete další kredit musíte donést simkartu do prodejny a nechat si jí reloadovat. Jak zábavné. Nebo koupit v obchodě kartičku s tarifem a načíst, ale tam než se domluvíte je lepší dojít do DTAC J. Číslo si fakt nepamatuju, ale je si 15 čísel dlouhý :-). Měl jsem radost a vyběhl na horu. Nakoupil jídlo a věci z drogerie a hlavně papíry a tužky do školy. Malá vychytávka je, že sešit našeho formátu nevyrábí nikdo :-) takže nic no :-). Stavil jsem se v zelenině a v uzeninách, kde teda panoval fakt obrovská hygiena, všechna čest. Všechno na termo karerách. Bylo vidět až na sklad a vše vypadalo maximálně čerstvě. Teda třeba raci, krabi a langusty se ani jinak neprodávají. Ještě mlátili krovkama :-). Zaplatil jsem a natočil jsem tancování na hymnu obchodu. Smát jsem se nepřestal ani po druhé a můj zájem byl velice vítaný.
Před obchodem mě lákali taxikáři, ale pěšky je to jistota a proč se neprojít. Na koleji jsem všechno vyndal do skříně a šel na jídlo. Američanky opět nezpokojené ujídaly rejži a tvářily se, že je to zabije. A to mě ještě upozornily, že si musely objednat něco extra, protože bufet neni nic moc. Chtěl jsem s nima trochu hnout a ukázat jim, že v Evropě nejsme teda takový béčka, jako oni :-) a tak jsem si řekl o bufetovou formu. Za ani ne 30Kč jsem dostal talíř a pití s tím ať si dám, co jen chci a snim toho kolik chci. Perfektní zjištění. Pokusil jsem se zjistit, co by to jako mělo být a šel jsem do toho. Dal jsem si rýži a kuřecí guláš s banány a brambory, fakt úlet. K tomu salát s čínského zelí s játry a sušenou kůží z lososa, to celé zalité vysoce pálivou omáčkou a šel jsem si přisednout. Američanky se v tom pořád přebíraly a vypadalo to, že mě fakt nestíhaj. Padlo to do mě, jako do vody a šel jsem si dát ještě. Bylo fakt dobrý, zajímavé chutě a všechno čerstvý tak proč to nejíst. Hlavně myslim, že v Evropě jíme mnohem větší hnusy a nevíme o tom :-). Američanky se otráveně zvedly a šly na pokoj s tím, že si objednají Mc Donalda (dělá i rozvoz) a budou mít klid. Sice to mají pětkrát dražší než já, ale to jim fakt nevadilo. Dojedl jsem a šel na pokoj. Stavil se ještě Ozzi a pochatoval. Podíval jsem se na net o čem to zítra bude a pak jsem usnul....