Nemáte rádi banky? Otevřete si účet v Thajsku...

Payap UniversityJiri Podhirna
Sluníčko už pálilo než jsem vyrazil na schůzku na registrační oddělení, kde jsem se měl setkat s "Dr.So". Před recepcí jsem potkla američana Jordana, který tady vyučuje mezinárodní komunikace a controlling. Jeli jsme tak spolu ranním svozem do školy. Za pět minut nás řidič dovezl před budovu a každý jsme šli vlastní cestou. Před kanceláří už posedával podivně vypadající páreček bělochů.
Za chvilku mě oslovili s přáním, kde je International Office? Vtipné bylo, že před ní stáli a koukali na cedulku. Podle stupidní angličtiny a šíleného přízvuku nebylo pochyb, že jsou to amíci :-).
Čekal jsem na přesnej čas, který byl domluven, protože thajci jsou přesní, co se týká času. Američanku a jejího přítele to však nějak netlačilo a bez klepání vpadli do kanceláře, jak velká voda a co se dělo dál nevim. Čekal jsem než bylo devět a akorát v tu chvilku Dr.Somboon vycházel ven a řekl ať si klidně sednu do kanceláře. Nemilé překvapení bylo, že američanka tam seděla taky a vyplňovala papíry. Představila se, jako April z Missoury s tím, že ona je Master degree a nad ní tady nikoho neni :-). Akorát, že dotazník absolutně nepochopila a nebyla schopná ho vyplnit. Takže docela zklapla, když viděla, jak to mám nalajnovaný. Prostě v Evropě vyplňujeme pořád nějakej nesmysl tak nám to ani nepřipadá, ale April nemohla vyplnit adresu, kde bydlí, protože si jí nepamatuje, tomu říkám Master degree :-).
Za minutku dorazil náš advisor a vzal si pasy a přihlášky do kurzů. Američanka hned začala řešit, kdy je škola a kde už byla a jak je aktivní. Chvilkama to vypadalo, že jí nerozumí ani Dr.So, protože jí fakt zarputile poslouchal. Prostě šílená osoba. Jako osoba garantujícá výuku jí napsal kurzy, které má navštívit a byla tak drzá, že s tím nesouhlasila a chtěla připsat další, což bylo fakt nepochopitelný, protože na to neměla vůbec zkoušky. Doktor se jí to pokoušel vysvětlit, ale byla úplně mimo.
V klidu jsem odsouhlasil, co mi bylo zapsáno. Celkově tři předměty a čtvrtý volitelný a hotovo. Oni asi vědí nejlíp, co dělají tak jim do toho nebudu přece vrtat :-).Dokumenty byly podepsány a vyrazili jsem i s panem doktorem, což beru, jako nadstandard po areálu do příjmací kanceláře, kde zkontrolovali formuláře. April stále nemohla pochopit, že má jen 3 předměty a nechtěla to akceptovat, ale co jí zbylo :-). Paní která seděla za stolem si moje jméno pamatovala, protože je tady nezvyklé a jméno s háčky a tak krátké jméno. Pozdravila mě a byla ráda, že vidíme na živo. Všechno co bylo potřeba jsem odevzdal a nechtěl zdržovat pana doktora, který nemá na starost jenom mě a američanku. Bohužel američanka si připadala, jako otrokář, kterej prostě chce službu a nebere na nic ohled. Neuvěřitelnej přístup na první den, co dorazila. Nečekaně jsem vyrazili dál na finanční oddělení, kde bylo moře studentů v uniformách. Stovky studentů v hale ve stejnokroji. Jelikož jsme šli s panem doktorem každej nás zdravil o to pokorněji než je tomu normálně. Dovedl nás do fronty s tím ať si to zařídíme a tak jsem čekal. Američanka nedokázala pochopit, že školné asi nepůjde zaplatit kreditkou. Trochu jsem na ní vyjel s tím, že si nekupuje boty a co by jí to udělalo, kdyby zvedla zadek a zašla přes ulici za dvacet dolarů si otevřela účet a nekomplikovala to. Docela jsem jí zaskočil a nechápavě se na mě podívala s tím, proč jim podlejzám. Docela mě to naštvalo a vrátil jsem jí to s tím, že je to mezinárodní kurz a to mezinárodní jsem zdůraznil s tím, že jsme v Thajsku, jestli si nevšimla a tak by jsme se měli chovat podle místní normy alespoň, co to jde. Vypadalo to, že aspoň na chvíli jí to došlo.
Pán za přepážkou mi přidělil ID číslo studenta, které každého opravňuje k návštěvě nemocnice, knihovny a přístupu do celého areálu bez omezení. Vypočítal také školné za uvedené předměty. Bohužel číslo účtu a náležitosti nevěděl a tak jsem se prodral přes halu plnou studentů k dalšímu okénku, kde jsem potřebné informace obdržel i s tím, kdy je nejpozději možné zaplatit. Vše bylo jasné, teda mě rozhodně. Američanka nečekaně komplikovala situaci tím ,že teda zaplatí hotově, jako by nevěděla, kolik je to tady peněz. Ve srovnání je to, jako by někdo platil v Tescu prodavačce 300 000Kč. Konzultant za přepážkou na ní koukal, jako na ducha, protože její školné bylo něco kolem deseti platů a tak se nebylo čemu divit :-).
Nakonec jsem jí zlomil k účtu a mohli jsem vypadnou. S tím, že informace, jak to proběhlo máme sdělit panu Dr.So. Tak se také stalo a vše bylo vyřešeno. Američanka chtěla ještě okopírovat rozvrh což už mě nezabilo a počkal jsem s ní ty tři minuty. Mezitím jsem si musel vyslechnout, že má dva pejsky a na kolej rozhodně nepůjde, protože musí mít pejsci pohyb a potřebuju domek, tak jsem se usmál a prohodil konstatování, aby jí ty pejsky tady nesnědli a to s absolutně klidnou tváří. Byla v šoku a to bylo cílem. Rozloučil jsem se a zamířil do banky.
Byl jsem dost nervózní, protože v bance to bejvá dost velkej opruz všude, ale chyba lávky né v Thajsku. Banka vypada úplně normálně jen mi vyběhl otevřít pikolík a u dveří se mě ujala slečna, která si mě pamatovala s tím, jestli teda bude ten účet. Odvětil jsem, že bych účet rád a jak teda na to. Usadila mě a čekal jsem až se pohne fronta. Pět lidí bylo u stejné přepážky a tak jsem si říkal, že tady teda ztvrdu minimálně hodinu, ale opět chybka. Do deseti minut jsem byl na řadě. Bankovní poradkyně si mě dokonce vyzvedla, za stolečkem se představila a uklonila a pronesla typické thajské přivítání. Fakt tak trochu jiná banka. Zeptal jsem se na účet a třeba, jestli je nějaká brožúrka s tarifama, kartama a tak. Brožúrka byla, ale bylo to thajsky a tak mi to slečna překládala slovo od slova do angličtiny a nabízela varianty. Nakonec jsme se dohodli na účtu, kde se může vybrat denně maximálně 5000bahtů a stotisíc na pobočce, ale to se musí hlásit den dopředu. Ptal jsem se, jak karta funguje a jak platit. Bohužel karty nejsou platební a každý si musí vybrat v bankomatu a nebo podepsat šekovou knížku, která je k účtu otevřená. Zajímalo mě taky, jak chodí nějakej výpis a hlavně, jak to funguje a byl jsem překvapen fakt vychytávkou, která je senzační. V šekové knížce, která je velká, jako občanka je kód s magnetickým proužkem, který se strčí do bankomatu (mají více otvorů) a bankomat natiskne zbývající částku. Wow. Potvrdil jsem, že teda účet beru a dávám 599 za zřízení a 401THB si vložim ať tam něco mám. Slečna odběhla s pasem a do minuty byla zpět. Tři podpisy, žádná smlouva, žádné dokumetny, jen šeková knížka, karta a průvodce kartou v thajštině, kterej je mi tak na podpal do kamen :-) kdyby začalo sněžit :-). Slečna však ještě nebyla hotová a proptávala kontakní telefon. Nevěděl jsem na jakou službu je potřeba, když sms potvrzení o platbě nechodí a co teda s ním banka bude dělat. Docela jsem jí překvapil a nesměle se zeptala znova na telefonní číslo. Nevěděl jsem, kde je chyba v komunikaci a tak jsem se pro jistotu ještě jednou, co možná nejjednodušší angličtinou zeptal na jaký tip služby ohledně bankovnictví je číslo potřebné, ale že pokud ho banka potřebuje tak ho rád dám. Kolegyně u vedlejšího stolku se začala smát a asi i další personál banky jsem docela pobavil.
Slečna byla docela zoufalá a konstatovala, že číslo chce pro sebe, protože chce zlepšit angličtinu a za výměnu nabízí, že mi vypere a vyžehlí, což zase docela solidně pobavilo mě a fakt jsem se neudržel. Obě zúčastněné strany byly absolutně vedle. Slečna se omlouvala, že se takhle zeptala na číslo, ale zastavil jsem jí a řekl, že to není špatnej nápad s tím, že aspoň poznám město. Jen jsem jí řekl, že rozhodně prát a žehlit nemusí, že dělá v bance a neni pradlena. Bylo vidět, že má radost, ale to měl každej komu jsem číslo dal :-). Asi když máš někoho z daleka v mobilu tak jsi king :-). Slečna se představila, jako Mint ( a pak dalších pět dodatků :-)), který se neříkaj. Pochlubila se ,že má taky titul z ekonomie, ale na státní škole a to z účetnictví. Než jsem odešel tak mi ukázala ještě knížečku ke kartě, kde jsou vypsané nemocnice, které spolupracují s bankou a je tam na kartu nějaká sleva a malé pojištění a jsou to i nemocnice, co spadají pod školu. V seznamu jich bylo asi deset a tak jsem se zeptal, která je nejlepší a nejblíž. Mint všechno zaškrtala a vysvětlila. Byl jsem trochu nesvůj z toho bankomatu a ptal jsem se na systém ještě jednou. Mint se zvedla a došla se mnou před banku a ukázala mi, jak na to. Trochu lepší mašinky než u nás. Umí to neuvěřitelný věci. Půjčky, platby za elektriku, mobil, smsky, internetové vyhledavače. Připadal jsem si, jako z rozvojové země :-).
Poděkoval jsem thajsky i anglicky a po hodině v bance jsem se pěškobudem vydal zpět na kolej, kde jsem si chtěl odpočinout a něco sníst. Bylo fakt vedro a to je fakt likvidační. Cestou jsem to vzal raději přes park po malejch cestičká, kde studují místní studenti. Je to sice delší cesta, ale stín je příjemné zpestření :-). Na malých uličkách jsem potkával desítky néli stovky studentů. Připadal jsem si, jako zelenej mravenec v mraveništi. Každej mě uctivě zdravil a ukláněl se. Chtěl jsem pořádně zjistit, jak to je s tím zdravením a tak jsem zastavil trojici thajek a spustil anglicky. Uměly perfektně a tak jsem se leccos dověděl. Třeba to, že mě všichni zdraví, vyplývá z toho, že nemám uniformu. A to znamená jen několik možností, protože nikdo bez ID do areálu nesmí a uniforma se dodržuje a  nenošení je silně sankcionováno, když jí někdo nemá. 
Jsem v areálu a tím pádem mám  ID a tak mohu být student, profesor a nebo návštěva pozvaná prezidentem univerzity. To mi bylo ještě celkem jasné, ale musel jsem se zeptat obráceně, že pokud oni jsou také studenty, tak jak teda zdravit je, aby to bylo v pořádku. Odpověď mě omráčila. Zdravit nemusim, protože student bez uniformy musí mít titul a nositel titulu nemusí normální studenty zdravit, ale oni jeho ano. Zato má student bez uniformy povinnost, jako první pozdravit profesora (thajsky Adžána) a profesor také nejprve zdraví studenta podle titulu a délky studia :-) od nejdéle studujícího po undergraduate studenty. Fakt magorárna, ale když to tak chtějí. Bylo mi jasné, že se sice projdu stínkem, ale zrovna jsem natrefil na dopolední půl hodinové volno, tak jsem mohl očekávat, že mě pozdraví tak dalších sto studentů, které potkám. (Bylo jich snad ještě víc). Zvláštní zážitek, jako bych tady byl roky a nebo snad dával něco zadarmo a každej se chtěl kamarádit :-).
Po rozhovoru jsem za dalších patnáct minut dorazil na kolej. Vybalil materiály a přes internet zaplatit školné a poslal nějaké peníze na novej účet. Snad se to někam dostane. Kdyby ne banka je kousek a pro jistotu mám i mobil na Miss Mint takže by to mělo být bez problémů.
Zaběhl jsem na oběd a už bez strachu jsem si objednal podle anglického lístku. Vybral jsem si omeletu a vepřové s rýží. Za 30Kč i s colou to bylo perfektní a hlavně hromada.
Šel jsem na pokoj a čekal, jestli se ozve Lien a půjdeme vyzvednout okopírované učebnice do copy centra. Zavolala ale strašně se omlouvala, že musela mimo město a jestli se můžeme sejít zítra ráno. Nikam nespěchám a tak jsem s klidem souhlasil.
Na chvíli jsem usnul, protože v noci je to dost těžké. Cvrčci, žáby a podivné zvuky se nesou krajino (je to jasné Jóžin je tady). Po pravdě za to může vedro.

Udělám tady pauzičku a vrátim se k tomu spaní. Po odeslání včerejšího mailu se vrátil Džo (můj spolubydlící), zapadl do postele. Ptal jsem se ho, jestli mu nevadí světlo, hudba a tak. Říkal, že ne, ale zhasnul jsem a nechal si jen sluchátka. Pronesl nějakou modlitbu do zdi a jak přišel tak taky usnul. Moc si teda s osobní hygienou hlavu nelámou. Než usnul tak jsem se ho ptal v kolik vstává, že mám budík na 7:50, abych ho neprobudil (v Thajsku bráno, jako velký prohřešek, nebudit!!!!!!). Říkal něco o tom ,že vstává v devět, tak jsem si všechno připravil, aby to ráno bylo v klidu. A šel jsem po chvíli spát. Jaké bylo moje překvapení, když v 6 ráno už Džo něco po tichu mrmlal do zdi a šel si umýt zuby. Byl tak po tichu, že bych ho ani neslyšel, kdyby nebylo to vedro. Skoro umřel představou, že mě vzbudil. Uklidnil jsem ho, že mě neprobudil a že se mi těžko spí, když je 25 v noci, ale je to lepší než na začátku. Během pěti minut se vypravil a zmizel, jak pára nad hrncem.

A pokračujeme.....
Probudil jsem se po dvacetiinutách, protože to horko se nedá a vyrazil do Carrefouru. Po cestě jsem šel kolem banky, která je u vjezdu do areálu. Pan vedoucí, který má speciální úbor vyběhl ven a poklonil se a poděkoval, že jsem si vybral právě Siamskou komerční banku, že ho to moc těší. Chvíli jsem si říkal, jestli už mi z toho sluníčka nehrabe :-).
Bylo snad ke 40 na sluníčku a tak jsem se zastavil v malém stánku a koupil jsem si colu v lahvi a pokračoval kolem silnice dál. V Carrefouru oproti včerejšku nikdo nebyl a tak to byla paráda. Koupil jsem si ústní vodu nějaké sušené ovoce, které se tady jí jak na běžícím páse. Samozřejmě jsem otestoval různé variatny. Přihodil jsem lepící pásku, kterou jsem potřebovat a pár plechovek coly, která jde z pultu dost rychle. (ve flašce jí nikdo nekupuje, protože na sluníčku bez lednice je z toho za hodinu hnus a tak plechovková nemá konkurenci.) cenově je to šest plechovek za 30Kč.
Stavil jsem se i v zelenině s tím, že zkusím někoho poprosit, kdo by mi vysvětlil , jak se to jí, ale nakonec jsem si koupil pomelo sám a hotovo. Třeba jindy. U pokladny už zase čekala slečna před vchodem a vzala košík a zavedla mě k sobě k pokladně. Zboží podle druhu zabalila. Si na ten servis zvyknu :-). U Meka měli akci na zmrzlinu za 9THB což je tak pět korun, ale nechtěl jsem plácat páté přes deváté a tak jsem se na to vykašlal. Dole v obchodě se sim kartama byla směna, která mi zařizovala kartu atak se to neobešlo bez pozdravů na dvacet metrů :-).
Za dvacetminut jsem byl zase u školy a opět přicházeli nabídky od studentů a studentek v uniformách, že mě vemou na motorce. No nevim, jak by se jelo se 4 igelitkama a s tím, že vážím tak dvakrát tolik co ti malí permoníci :-). Odmítl jsem s tím, že je to 500m a je to bez problémů.
Vybalil jsem, dal jsem sprchu a šel jsem na večeři, která je v rámci kolejenky zdarma formu bufetu. Na výběr toho bylo dost a tak jsem si dal na talíř od každého trchu. Kuchař měl radost, že mi chutná a smál se, jak kdyby zhulil pole marihuany (no co já vim). Sedl jsem si k jídlu a začal jsem vepřovou kaší s rýží k tomu další rýže a vařené kuře (celé s kůží nasekané mačetou nebo čím) s kostma ale tak povařené, že to samo odpadávalo od kosti. Večeři jsem proložil kučecím Lapi-sun což je kuřecí směs s klíčky a bambusem a fazolkama a pálivou omáčkou. Jako dezert jsem zkusil melou, kterej teda nerad jim když si ho nenakrájím sám, ale tady se celej dá koupit jen v Carrefouru a všechno ovoce se loupe. Neměl tak nasládlou chuť, jako v Evropě a byl trochu posolenej. Zvláštní šmak, ale nic co by se nedalo pozřít. Zapil jsem to vodou z barelu, která je oražená pečetí kvality (doufám, že to nestáčej někde u řeky :-) ) a šel jsem psát mail...