Firma na tloustnutí, thajské slečny a vodní drobotina

Slunce svítí neustále Jiri Podhirna V pondělí jsem potřeboval ráno vyrazit na finanční oddělení s tím, jestli dorazilo školné a je vše ok. Po cestě jsem se chtěl ještě zastavit v kanceláři, kde se příjmají studenti, jak se to má s id kartičkou, kterou jsem pořád neměl. Už před vchodem jsem přes skleněnou výlohu viděl, že se thajky smějou a můžu říct je to nezvyk jít na nějakej úřad a čekat pozitivní náladu a příjemnej přístup. Vešel jsem a zamířil jsem si to přes celou halu do posledního úseku mezinárodních studentů, kde už jsem byl s Dr.S a doufal jsem, že tady bych se mohl něco dovědět. Slečna mě usadila a já začal vysvětlovat, co bych tak potřeboval. Zdálo se, že je tady trochu jazyková bariéra to mě překvapilo, ale okamžitě přispěchal na pomoc nějakej kolega, kterej uměl perfektně a překládal slečně.
Zdálo se, že se to nikam nepohne a tak zavolali přímo Dr.S, jako mého advisora a dali mi ho k telefonu. To jsem mu mohl zavolat sám a zeptat se, kde tu kartičku vydávaj, ale proč ne. Jen jsem si říkal, že snad nebude vypruzenej, že ho otravujou s takovou blbostí. Domluvili jsme a chtěl slečnu. Ta se usmála a konečně pochopila o co se jedná. Bohužel mi moc nepomohla, protože mě poslala na finanční, protože na kartičku potřebuji účet o zaplacení a tak jsem poděkoval a odešel směr finanční, kam bych stejně šel.Po příchodu do haly jsem zamířil k jednomu s několika okének a snažil jsem se vyžádat účet a ověřit platby. První slečna byla vedle a zavolala nadžízenou, která to měla na starost. Účet jsem dostal a to i s přeplatkem, který mi odúčtují od dalšího školného, protože jsem musel poslat víc, aby se to po transformaci na dolary a zpět tak nějak srovnalo. Vypočítal jsem to, ale na tak vysoké částce s rozdílem jen 200Kč takže to mě potěšilo.
Měl jsem radost, že je to ok a přešel na druhou stranu, kam mě paní poslala. Čekal jsem co se teda bude řešit. Paní se na mě podívala a já opět, že teda ID karta by se už fakt hodila. Nejdříve myslela, že jsem undergraduate student a tak začla z ostra, kde jako mám uniformu, tak jsem s úsměvem řekl, že MBA Master program, International Business.Paní očividně litovala, že začala tak z ostra a hned to vzala zpět, že já tedy nemusím a přeje pěkné ráno a posunula mě k vedlejšímu okénku. Tady mě sjel pohledem kolega a ten asi chtěl začít taky něco s uniformou, ale paní na něj něco thajsky houkla a tak sme se tomu vyhli :-). Podíval se na mě a řekl, že na kartičku je potřeba fotka, kterou dělají oni na počkání, ale je potřeb nějaký dress code a že si není úplně jistý zda je můj dress code pro kartičku vyhovující (kartička srovnatelné váhy, jako občanka, jde na ní vyžádat ošetření v nemocnici, půjčku a další věci).Nechtěl se hádat, ale navrhoval, že bych přišel třeba zítra a vzal bych si něco méně barevného, ale je to na mě. Myslim si, že pokud bych fakt trval na tom, že je moje fialovo-růžová košile a tříštvrťáky ok, tak mě vyfotí a ani neceknou, ale jednou jsou oni universita a tak jsem se domluvil, že ať je po jejich a splním dress code.
Vyšel jsem ven a sluníčku už zase pálilo a to bylo jen deset hodin. Někteří ale vytáhli kabáty a to mě odrovnalo, protože bylo tak 24 stupňů. Rozhodl jsem se, že zajdu do Carrefouru, když už jsem byl na půl cesty a koupím co je potřeba. V obchodě dopoledne ani noha a opět velké překvapení v garážích, kde parkovalo asi dvacet aut a dopravu řídil místní hlídač a moc si to užíval. Řídil je silné slovo, protože kolem sebe měl tak 50m rozhled a nikde nikdo neparkoval, ale jak někdo jel tak už z dálky mával ať dá přednost a tak, ale vtipný bylo to, že nebylo komu dát přednost :-) i na mě se snažil zvednout plácačku s tím, že mi na přechodu pomůže zastavit auta, ale nikde nikdo neparkoval natož, aby se blížil k podzemnímu přechodu :-).
Nakoupil jsem a vzal jsem si místo snídani zmrzlinu, kterou slečna samozřejmě otočila, aby se vědělo, že je dobrá. (a taky byla :-) ). Z obchodu to trvalo asi patnáct minut a byl jsem zpátky. Vytáhl jsem učení a až do pěti jsem na tom dělal.
Odpoledne přišli thajci, jestli nechci jet ještě na festival, protože se slaví tři dny a každej den je jinej, ale oželel jsem to s tím, že mám dost práce a včera mi to stačilo. Vzali to v poklidu a tak jsem skočil na večeři a dělal něco na počítači, jaké bylo mé udivení když vypnuli proud. Šel jsem to pořešit na rececpci. Recepční mi řekla, že můžu dostat baterku, ale mám být v pohodě, protože to bude blbnou pořád a tak si s ní můžu povídat. Měla pravdu a proud opravili vždycky tak na deset minut a pak zase půl hodiny nešel a tak nějak se to táhlo asi tři hodiny. Docela síla, ale normální o festlivalu totiž po pádu lampionů na vedení a rozvodny dojde k hodně požárum a občas něco lehne popelem, ale je to ok, jak mi bylo vysvětleno. Berou to fakt s nadhledem. Seděl jsem venku s recepční a několika thajkama s undergraduate a tak nějak jsem se pokoušel prolomit jazykovou bariéru, protože jen jedna mluvila aspoň tak, že se dalo něco řešit, ale zbytek jen koukal a ona se snažila překládat. Dověděl jsem se něco o místní magii a silách energie, která se ukrývá ve zvířatech a proto se musí zašláplejm mravencum a všemu omlouvat a prosit za odpuštění.
Poděkoval jsem za kulturní okénko a kolem jedenáctý šel spát, protože proud stejně nešel a tak co dělat, že :-). 
V úterý ráno jsem chtěl nastavit nějakej ten dress code a tak jsem vytáhl kalhoty s košilí a kravatu a doufal jsem, že to bude na dress code dostatečný. Za dvacet minut jsem vyšel ven a recepční málem přestala dýchat, protože neočekávala zřejmě takovou změnu stylu :-) bylo to docela vtipný, ale očividně i ostatní byli tak nějak v šoku. Počkal jsem na odvoz a nechal se dovézt na finanční. Tam jsem jen prošel a paní, která měla včera připomínky k dress code měla očividně radost a dokonce se přišla podívat o kancelář vedle a přišla mi to pochválit což mě potěšilo. Hned venku jsem skočil na shuttle a nechal se i s novou kartičkou hodit zpátky a změnil image :-). Do odpoledne jsem se jen učil a učil...
V pět ale přišel Pek s tím, že jdou s američanama a spol do posilovny, bazénu a tak. Namítnul jsem, že posilovnu oželím a budu si tam někde číst kapitolu do školy a pak teda půjdem do bazénu, který je o kus dál.
Souhlasil, že teda jo a za deset minut venku. Američany jsem z větší části neznal a tak jsem je poznal. Jeli jsme někam k letišti, ale Pek to usmlouval za nejmenší možnou cenu, která je 20THB na hlavu. Dorazili jsem k Airport central plaza asi něco, jako naše obchodní centrum na šestce. Obrovskej komplex, jak naše letiště a celkem 4 patra, ale megalomanskej projekt. Pek všechny vytáhl nahoru do posilovny a já se domluvil, že si zavoláme až docvičí. Byl jsem odhodlanej se projít po areálu a kouknou se, co se tady dá sehnat. Doopravdy všechno a za skvělé ceny. Zajímavý obchod je Export, kde se dá nakoupit to co pak půjde do Evropy a my v Evropě z toho šílíme, jak super to je. V obchodě nebyla ani noha a kvalitní košile kolem 250Kč a kalhoty za stejnou cenu úplně bez problému. Samozřejmě tady jsou i butiky brandů, který jsou drahý všude, ale je to tak o půlku než u nás. Třeba brýle stojí o polovinu míň než u nás a tak je to se vším. Do oka mi padnul salón a teď pozor na tloustnutí :-), protože thajci jsou drobný a váží do 65kg tak chtěj vypadat namakaně a mít tuk a tak se nechávaj oplácat. Údajně jde o velice populární službu a salón nevypadal z nejlevnějších. Stál jsem před výlohou poměrně dlouho a obsluha určitě pochopila, že to nechápu :-).
Prošel jsem všechny patra a sešel až do přízemí, kde jsem objevil obrovské akvárim s murénama a 100Kg velkym Kanicem. Koukal jsem do akvárka (nebo spíš do nádrže tak 10 000l vody asi deset minut  kochal jsem se. Docela jsem zalitoval, že nemám foťák, protože jsem ho do bazénu nechtěl tahat, ale bude určitě příležitost udělat fotky. Nádhera. Nakonec jsem se posadil ve fast foodu Jefferer a objednal jsem si americký hamburger s hranolkama a pečenou bramboru, jako přílohu jsem dostal v rámci menu salát. Čekal jsem, že to bude nějakej fast food hnus a škvarek za ty peníze, ale bylo to fakt skvělé. Na celou objednávku jsem čekal asi sedm minut a jídlo bylo moc chutné a čersvé. Zaplatil jsem našich 50Kč a četl jsem si zbývající čas poznámky na management.
Pek mi zavolal a já jsem přišel na smluvené místo. Američanum přesně, jak se dalo očekávat dala posilovna docela do těla a tak se jim moc nikam nechtělo, ale Pek mi bazén slíbil a nechtěl ze svého ustoupit, že půjdem sami bez američanů, kteří byli nadšený touhle alternativou. Pek zařídil převoz a jelo se. Po cestě se v autě vystřídalo pár lidí, kteří jeli menší kus než mi což je tady normální a dorazili jsem k God-sun-gow a já jsem se jen ptal, kde je ten bazén. Měl tam někde být, ale nevypadalo to. Byl jsem docela zmatenej, když jsem se propletli obchoďákem a vešli do nějaké haly, která vypadala fakt honosně. Pak mi teprve došlo, že tady asi nebude fungovat bazén, jako extra instituce a měl jsem výjmečně pravdu. Bazén byl v hotelu Lotus hned za God-sun-gow. Vyjeli jsem prosklenym výtahem na střechu a mě zrovna nebylo nejlíp, protože výtahem bylo vidět do středu haly asi 20 poschodí níže. Na střeše mě čekala velkolepá podívaná. Normální velkej bazén a restaurace nikde nikdo. Zaplatil jsem 35Kč na hodinu a klíčky a zámeček bez zálohy zdarma a šlo se na to. Pek říkal, že voda je studená ale pro nás víc než teplá. Bylo báječný plavat na zádech na střeše věžáku a nebe, kdy bylo zase tisíce lampoinů, jako na dlani. Nepopsatelné....Po hodině jsme to zabalili a šlo se dál. Pek se mě ptal, jestli mi nevadí, když se zastavíme za jeho kamarády, kteří jsou v Riversidu.
Odmítnou je tady dost problém, protože tady platí takovej zvláštní způsob protislužeb a thajci a všichni asiati jsou skupina lidí, kteří tvoří rádi skupiny a nejsou moc do samoty a tak jsem řekl, že teda se zastavit můžem, když šel se mnou a vytáhl mě a nabídl mi to tak se mi to zdálo férové.
Přes město byl obrovskej problém se dostat a tak jsme vystoupili a proplétali jsme se uličkama k Riversidu. Přes obrovskou třídu jezdily obrovské vozy, které vypravovaly university, jednotlivci, taneční skupiny a nebo různé podniky. Bylo vážně na co se dívat. Překrásné tanečnice a nádherná výzdoba. Viděl jsem asi sto studentek pracovat týden od rána do večera na voze naší university a takovou pakárnu bych nechtěl dělat. Je to celé lepené z malejch blejskavejch kousků tak půl centimetru a na vozidle jich musí být miliony. Všechno perfektně vyladěný. Já bych dostal za půlhodiny nervy a křeče do ruky. Přebrodili jsem se davem a v plánu bylo přejít přes malou lávku na Ping river. I bez asi dalších 1000 lidí na malé lávce by to pro evropana byl zážitek, ale takhle to bylo teda hodně adventure. Protlačili jsem se a to doslova davem. Všude stejně, jako v neděli vybuchovali ohňostroje a možná ještě monstróznější, protože byl poslední den oslav. Šílenství. Neuvěřitelné šílenství.
Po chvilce konečně prosvitla cedule Riversidu a já měl radost, že konečně někam, kde to bude lepší. Riverside byl plnej, i když podle místních měřítek to bylo v pohodě. Dostal jsem místo a bylo mi představeno a si dvacet kamarádů od Peka. Zapamatoval jsem si jen nejpraštěnější přezdívky, protože originální jména bych ani nevyslovil a sednul jsem si. Je tady docela problém jen tak sedět. Thajci jsou strašně družný a thajky mají v náboženství přímo nakázáno dělat muže šťastným a tak do vás pořád někdo rýpe ať jdete tancovat a proč nejdete a co tamta holka a proč ne a proč tohle. Je to docela nepříjemný pokud prostě chcete jen tak sedět a pít a nemute být přímo v centru dění. Věřim ,že někomu by to vyhovovalo. Hlavní problém je, že chlap nesmí sedět nikde sám a tak opět probíhá systém s kým budete sedět a kdo bude dělat společnost. Pokud člověk odmítá může si vyslechnou docela nepěkný hodnocení od ostatních, kteří to nedokážou pochopit a berou to, jako urážku místních žen a slečen a sebe sama, protože jsou to jejich kamarádi. Nějak jsem to tam překlepal a povídal jsem si se švýcarem, kterej se mi snažil vysvětlit, jak to chodí a prostě to tak mám brát a nemám se systému bránit, protože jsem tady jako jednočlenná armáda a mám to marný.
Po hodině jsme jeli domu. Pek byl očivině podrážděn myšlenkou na to, že jeho kamarádi pro mě nejsou moc dobří. Celou cestu domu jsem se mu to snažil vysvětlit, ale to nemá cenu. Oni v tom žijou a nepochopí to.
Ve středu ráno jsem šel prát a využil jsem místních rad, jak na to a šlo to bez komplikací. Jak by to taky jinak mohlo jít :-). Až do večera jsem se učil a večer už jsem byl z anglickýho textu tak vygumovanej, že jsem nebyl schopnej komunikovat na jakékoliv úrovni. A tak jsem raději vyrazil na večeři.Každopádně jsem si zase naložil jídla kopec. K večeři byla jen vodní drobotina. Takže kdo nejí ryby a vodní živočichy měl smolíka pacholíka. Mě je to úplně jedno a tak jsem si vzal dvě grilovaný ryby a polívků z vodních šneků (jak stálo na cedulce) a vodní řasu, jako salát a zacpal jsem to papájou, která se jí jen čerstvá za sušenou by zabíjeli a nechápali, jak si to svinstvo můžu ještě koupit. Bylo mi jasný, že to bude opět alergie, ale šel jsem do papáji. Kupodivu mi nic nebylo což mě překvapilo a vodní živočichové taky v pohodě jen salát z vodní řasy není velká lahůdka, ale když se to přebouchá chilli, jak je to zvykem tak je to dobrý. Myslim, že autobus českejch turistů by tady chcípnul hladem :-).
Šel jsem na pokoj a pokračoval jsem v přípravách do školy. Večer dorazil Pek s tím, že teda jede do seven / eleven což je síť non stop sámošek a jestli nepojedu s nim, tak jsem souhlasil, protože jsem to měl už v podstatě hotové. Naskočili jsme na nějakou starou Hondu a vyjeli. Mašina sotva jela a byla očividně zvyklá na menší zátěž a mejch 86Kg jí moc nepřidávalo. Po cestě jsme ještě píchli, ale to tady neni problém, protože za 10Kč pnaumatiku vymění na každym rohu. Před seven / eleven jsem si dal nějakej hamburger a složení jsem raději neřešil, ale bylo to dobrý jen tak na chuť zkusit něco jinýho. Pek nakoupil a po opravě, která byla za pět minut hotová jsem jeli zpět. Docela zajímavé proplétat se malinkejma uličkama v levém pruhu, ale nic nebezpečnýho, protože provozní rychlost byla asi 25km v hodině :-).
Kolem půlnoci jsem zalehl a spal. Ráno se zdálo chladněji a taky tomu tak bylo. Na místní poměry zima a to jen 16 stupňů kolem 8 hodiny. Studentky v dlouhejch sukních, svetrech atd...já se vybrousil na snídani v šortkách a tričku, protože mi bylo jasný, že za půl hodiny bude už zase dvacet a to minimálně. Dojedl jsem rýži a trochu melounu a šel zpátky. Sluníčko už opět vysvitlo a začalo být teplo a do deseti bylo za 25 takže pohoda :-), ale místní už vytahujou válenky :-) a prý bude ještě horší počasí, ale za měsíc se to otočí. Slibujou mi 14 stupňů v noci a maximum 17 ve dne. Tak aspoň vyndám džíny :-).