Oční, ušní, herní, cenzurní

Kolovala kdysi za totality anekdota, že prý na Bulovce zřídili „Oční-ušní oddělení“. Občané totiž něco jiného vidí, a něco jiného slyší. Věřte nebo ne, nedávno jsem měl úplně stejný pocit a začal jsem se po tomto oddělení pídit. Také jsem totiž zaslechl z radnice Prahy 3 něco jiného, než dennodenně vidím. Jednalo se o výherní automaty. Paní starostka Milena Kozumpíková se umí pochválit, jen co je pravda. V novinách, vydávaných městskou částí Prahy 3 tak barvitě popisuje, jak pěkně dokázala zatočit s hazardem. Díky nekompromisnímu postoji radnice se prý počet heren snížil o třetinu a vedení městské části spolu s městskou policií „tvrdě eliminuje herny, které nedodržují stanovená pravidla.“ Kladivem na ty zbylé herny pak bude nový loterijní zákon, kvůli kterému paní starostka podepsala petici „Za právo obcí omezovat hazard na svém území.“ Tolik k tomu, co slyším. A teď o tom co vidím.

Vidím, že Praha 3 navzdory všem proklamacím stále zaujímá smutné třetí místo mezi městskými částmi co do počtu heren a na jejím území je povoleno plných 123 těchto zařízení. Lidově řečeno, hernu u nás „na trojce“ nalezneme téměř na každém rohu.

Vidím, že se v současné době pro snížení počtu heren v Praze nedělá téměř nic. Již na konci roku 2008 přitom byla provedena kontrola všech heren na území Prahy a více než polovina! nesplňovala podmínky stanovené pro provozování. Navíc tyto herny opakovaly své prohřešky i při další kontrole a mohly být zrušeny. Vidím proto, že pražské zastupitelstvo dává hráčským doupatům stále další a další šanci.

Vidím také, že prakticky všechny herny na Praze 3 mají nepřetržitou provozní dobu a čas od času i vidím, jak v okolí těchto heren partičky pobudů ruší noční klid.  

Viděl jsem rovněž, jak se mnou pražští radní vyběhli, když jsem zastupitelstvu hl. m. Prahy navrhoval plošné omezení provozní doby všech heren maximálně do půlnoci. Odmítnutí ze strany radních bylo prakticky jednomyslné.

Jak je tedy zřejmé, já - a spolu se mnou i drtivá většina občanů Prahy 3 - něco jiného vidíme, a něco jiného slyšíme.

Dost možná to přitom bude tím, že se atmosféra na radnici Prahy 3 nepříjemně připomíná dobu, kdy si občané vymýšleli anekdoty o „očním-ušním oddělení“. Redakce Radničních novin tak nejprve odmítla zveřejnit můj kritický článek na téma výherních automatů, kde jsem shrnoval některá výše uvedená fakta. Prý pro něj nebylo místo. Na článek „Praha 3 snížila počet heren o více než třetinu“ se ovšem místo našlo. Zajímavé. Jak že se tento postup jmenuje? Starostenská žurnalistika, nebo rovnou cenzura?

Buď jak buď, dokud bude redakce Radničních novin fungovat tímto způsobem, rozdíl mezi tím co vidíme a co slyšíme jen tak nezmizí. Otázka zní, co s tím. Zřídíme si u nás „na trojce“ oční-ušní, nebo ten problém vyřešíme v říjnu u komunálních voleb?

Miroslav Poche

zastupitel hl. m. Prahy za ČSSD