Chlapec v pruhovaném pyžamu

Právě probíhá v Praze 16. ročník Febio Festu. Zašel jsem na několik filmů. Všechny byly zajímavé, ale jeden mě natolik zaujal, že jsem se rozhodl doporučit jej i vám. V pomyslném hodnocení mu dávám pět hvězdiček z pěti.

Chlapec v pruhovaném pyžamu je výborný film. Jedná se o velice silný příběh nejen jednoho zbytečně zmařeného života. Patří do kategorie filmů reflektujících hrůzu a nesmyslnost válek a slepé nenávisti. Přirovnal bych jej – pocitově – k filmu Šedá zóna (The Grey Zone, 2001) režiséra Tima Blake Nelsona. Přesto je Chlapec zcela jiným filmem. Nezobrazuje mrtvoly, děs koncentráku, a téměř ani vězně. I tak je velice výrazný a rozhodně na něj člověk jen tak nezapomene.

S relativně málo rekvizitami dokáže film zobrazit tragédii lidí v koncentračních táborech. Vše je zachyceno očima a osudem osmiletého německého chlapce – Bruna, syna velitele koncentračního tábora. Tvůrcům se podařilo vytvořit film o hrůzách těchto zařízení jen pomocí jednoho plotu a jediné scény v baráku a plynové komoře. Obrazové prostředky nejsou nijak děsivé – slouží jen k dokreslení místa, ve kterém se děj odehrává. Charakteristický je dialog, ve kterém říká malý Bruno vězni, že musel být špatný doktor, když teď škrábe brambory a už neordinuje.

Film je pěkným příspěvkem k německé historii. Jeho síla je v tom, že dokáže ukázat tragédii koncentračního tábora v osudu jediného chlapce. Je to mnohem silnější, než autentické historické záběry. Ukazuje vliv reality na představy a vystřízlivění člověka stojícího mimo vše – v postavě Brunovy matky. Ta nejprve souhlasí s přestěhováním „na venkov“, postupně však začne chápat hrůzy onoho místa a pravou podstatu koncentráku. Než se však odhodlá k činu, je pozdě…

Bylo sice zvláštní vidět Němce mluvit anglicky, ale na to si člověk během chvíle zvykne. Hudba je velice zdařilá, neruší, ale doplňuje děj. Zejména v závěru zcela ovládne diváka. Kamera má blízko ke klasické fotografii – proporcionálně i volbou záběrů. Děj filmu se ubírá kupředu bez zbytečných zastávek. Z poměrně klidného začátku se divák dostává do napětí a celý film končí zákonitou tragédií. Tragédií jednoho zmařeného života mezi miliony ostatních.

A doporučení na závěr: rozhodně si tento film nevybírejte, pokud chcete jen zabít čas „čučením na bednu“. Chlapec v pruhovaném pyžamu by vás nutil přemýšlet. A slabším povahám jej nedoporučuji při chmurné náladě.