Především po návratu ze zahraniční dovolené si může český konzumenti piva uvědomit zásadní rozdíl, který odlišuje piva na celém světě od těch našich, pokud jsou tedy vyrobeny tradičními výrobními postupy. Nejde zde ale o chuť – ta je různorodá při porovnání různých druhů piv i na našem trhu. Onou hlavní odlišností je tzv. pitelnost. Ta u tradičně vyráběných českých piv způsobuje, že ani po vypití dvou či tří piv se člověk necítí nepříjemně přesycen. Naopak u zahraničních piv se většina konzumentů piva cítí těžce a plně mnohem dříve. A to třeba již po dvou vypitých pivech či bezprostředně po uhašení žízně.
Pitelnost piva má mnoho více či méně výstižných definic – ta nejjednodušší říká, že pivo musí zákazníkovi chutnat a musí se těšit na další sklenici. Pitelnost lze také popsat jako harmonii chuti, vůně a vzhledu stimulujícího k napití. Zároveň však také jako vlastnost piva, která zabraňuje konzumentovi piva v tom, aby se cítil přesycený, pokud vypije větší množství piva. Což je právě důležitou a mezi alkoholickými nápoji jedinečnou podmínkou pro společenský význam piva při setkávání v restauracích či při různých oslavách.
Fenomén pitelnosti piva je již dlouhou řádku let předmětem výzkumů na celém světě, v roce 2006 mu byla dokonce věnována celosvětová vědecká konference v Edinburgu. A právě pro česká piva je pitelnost velmi typická a jedinečná. Potvrdily to i nedávno provedené testy Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS), které porovnávaly pitelnost českých piv se zahraničními – a tuzemská piva, včetně vzorků z našeho pivovaru ZUBR, v tomto testu nad zahraničními opět jednoznačně zvítězila.
