Život je dar! Sebevražda?

Pracuji 24 let v oblasti závislostí s lidskou psychikou. Se svými kolegy pomáhám lidem dostat se z krizových situací a z těžkých životních tragédií a vrátit se zpět do života. Pomáhám jim ŽÍT.

Setkala jsem se mnoha lidmi, kteří byli smrtelně nemocní a řešili svou nemoc útěkem do alkoholu. Jsou lidé, kterým život skutečně naložil a dostali se do obrovských problémů ne vlastní vinou. Tito lidé však přišli, ZABOJOVALI a svůj ŽIVOT VYBOJOVALI ZPĚT. To jsou podle mě HRDINOVÉ.

Byly to kapacity z lékařských, vědních, ekonomických oborů. Známí lidé v České republice, známí ve světě. Celý život předávali dobro druhým formou svých profesí. A když došlo na ně a jejich zdraví, poprali se sami se sebou. Zabojovali o sebe a svůj života. Ano, TO JSOU HRDINOVÉ a zaslouží si OSLAVU. O nich však málokdo ví. Neb tito lidé skromně a pokorně děkují Bohu za navrácení zdraví.

Ze svého oboru znám také lidi, kteří si vzali život formou sebevraždy. Vždy jsem k tomu přistupovala a přistupuji, že je to jejich volba. Je třeba to respektovat, i když lidského života je vždy škoda.

Mediální masáž posledních dní a absurdita faktů propojovaných do souvislostí mi poskytla možnost ponořit se trochu do podstaty ŽITÍ. Tak tedy z lidské podstaty je ŽIVOT DAR. Z hlediska náboženského, duchovního, věřícího, minulých kultur, je sebevražda považována za hřích. ANO, to je přísné, tvrdé, ne hezky se to čte.

Tak tedy…ŽIVOT je dar, tak si ho hýčkejme, pečujme o něj. Žijme a neživořme!

Když si někdo vezme život, je to jeho volba, ale morbidní mi přijde OPĚVOVAT tohoto člověka, vynášet ho do nebes a udělat ze sebevraha Boha. Bůh a sebevražda jsou ve velkém rozporu.

A co tím vším chci říct? Je mi smutno kam se společnost ubírá. Je smutné až tragikomické, na jaké lidi míří veřejné sbírky.

Kladu si stále častěji otázku...Opravdu je v dnešní společnosti nakládáno s životem jako se vzácností? Opravdu je život DAR?

A také...Proč lidé páchají sebevraždu a nechtějí žít? Není potřeba něco v obecné rovině radikálně změnit?