Malý útulný penzion

Dnešní doba je plná nejistoty, nespravedlnosti, neblahých změn, strachu nejen o existenciální jistoty, ale i strachu o život. Lidé se ocitají v hraničních situacích, mnohdy patových situacích, které neumí řešit. 

Bojí se ostudy, vlastního pocitu selhání, reakce blízkého okolí. Mnohdy jim jistoty vzala tato komerčně nahuštěná doba, kdy nad lidským neštěstím v podobě Covidu a války, směle vzrůstá lidská moc a morálka se vytrácí. Mnohdy principy, které dříve fungovaly, jsou najednou nefunkční. Jsou prosazovány principy, které nemají s lidskými vztahy, morálkou, charakterem a lidskou podporou nic společného. Je pravděpodobné, že se staly nepohodlné ve vztahu k přednostem doby nynější.

Nálada a motivace lidí vytvářet trvalé poctivé hodnoty v dnešní době klesá. Všeobecně klesá motivace k plnohodnotnému žití. 

Prudce vzrostl počet lidí s psychickými problémy, depresemi, úzkostí. Lidé řeší tyto problémy alkoholem. Je dostupný, ba dokonce propagovaný státem. V nepsaném podtextu je: „Ulevte si! Bavte se!“ Ano. Alkohol přináší pocit umělého štěstí. Problémy jsou ale jen na chvíli pryč…S opakovanými prožitky úlevy od svých problémů pomocí alkoholu, se pak lidé pomalu, ale jistě, propadají do bludného kruhu závislosti na alkoholu. 

Někteří lidé v sobě najdou odvahu a navštíví se svými psychickými problémy praktického lékaře. Tam se jim často dostane pomoc v podobě návykových tabletek. Jelikož lidé lékaři věří (důvěra v lékaře je základ pro úzdravu), tabletky poctivě užívají. Pak přijde překvapení. Zjistí, že bez tabletek nemohou být. Nastává bludný kruh závislosti, a to přesto, že tabletky předepisoval lékař. Těžko pochopitelné, absurdní. 

Ivan a Marie snili o malém penzionu na klidném místě v přírodě. Když bylo Ivanovi 45 a Marii 40 let, tedy v průběhu roku 2012, rozhodli se splnit si sen. Stalo se. Na obnovu a rekonstrukci objektu si půjčili od bank nemálo peněz. Splátky byli rozloženy. Do roku byl penzion hotov a přivítal první návštěvníky. Dařilo se. Lidé se opravdu vraceli, psali hezké recenze, penzion byl plný a nebylo jednoduché sehnat termín k rekreaci. Ivan a Marie jsou poctiví a rovní lidé s charakterem a morálkou v sobě. 

Přišla doba Covidu a s ní museli svůj penzion zavřít. Hlavně Ivan neunesl pohled na prázdný penzion a začal si sem tam ulevovat alkoholem. 

Přidaly se finanční problémy. Dluh nebylo možné splácet. 

Marie nemohla spát. Praktický lékař jí napsal prášky na spaní. Opakovaně si k němu pro ně chodila každý měsíc. A lékař psal a psal..

Odezněla doba Corony, penzion začali znovu stavět „na nohy“. 

Jezdilo méně lidí než před Coronou. Když začal být hotel znovu plný, přišla další rána. Zdražování. Kvůli vzrůstajícím cenám museli zvýšit cenu ubytování. Dluhy zůstaly, ba naopak vzrůstaly.. Lidé začaly mít málo peněz, mladí lidé s dětmi přestali jezdit, lidé v důchodu také. Malá poctivá firma se začala pomalu pokládat. 

Marie začala brát prášky i během dne. Také Ivan začal zvyšovat dávky alkoholu.

Nyní je už Marie v léčbě závislostí s 10 návykovými léky denně. Zahání tak existenciální strach a úzkost. 

Ivan zatím dochází na ambulantní léčbu. Vzájemně se snaží podporovat.

Uvažují o prodeji penzionu. Mají nabídku od vysoce postaveného státního zaměstnance, který by rád z penzionu vytvořil letní dům pro svoji rodinu.

Penzion mají stále v srdci…Až se dostanou z nejhoršího a bude jim líp, budou řešit… co dál…jak dál…kudy dál…

Kdo jiný odnese důsledky situace v dnešní společnosti, než normální poctiví lidé….?