První blog aneb mlčeti zlato – to zlato v delším horizontu?

  Dlouho jsem odolával. Je to přece jen ztráta času, práce navíc, musím se soustřeďovat a nést riziko, že plácnu nějakou zjevnou pitomost, a pak se budu stydět jako můj soused meteorolog, co říkal, že včera bude pršet a nespadla ani kapka. On se omlouvá, ale stejně se stydí, bůhví kolika lidem to napovídal, aby je potěšil, říká si, že měl věc lépe prozkoumat anebo držeti hubu – mlčeti zlato.

Blog – glog - zní to jako chrchel. Jako něco, co uvízlo v hltanu nebo hrtanu a chce to ven. Chce to ven jako emoce, ty také chtějí na světlo. Slyšte, jak miluju! Slyšte, jak nemám rád nebo dokonce nenávidím! Pozor na emoce… Protože některé myšlenky a dokonce i fakta vznikají z emocí. A naopak emoce vznikají z myšlenek a faktů. Takže při psaní si budu muset dělat autopsychoanalýzu, jak to ve mně vzniklo a co je toho příčinou.

Tak mě napadlo, proč se vlastně říká „v delším horizontu“? Horizont, je hrbolatá čára, za kterou už nedohlédneme. Neboli obzor. V Praze v nějaké zapadlé ulici vidíš zdi a horní okraje domů; na Lysé hoře je vidět daleko, když není mlha. Když je mlha není horizontů. Ale v té úzké ulici je vlastně nahoře vidět kousek oblohy, kde není nic, jen Pán Bůh – v tom nejdelším horizontu. Jenže to není prostorový, ale časový horizont. Na časový horizont mlha neplatí. A bůhví jestli vůbec tam nějaký Bůh je. Lidé jsou tvorové omezení, někteří mají třeba zvláštní smysl na vnímání Boha, já teda ne. Ale, co když nějaký Bůh je?

„Božka,“ řekl jsem. „Snad nevěříš na duchy?“

„Nevěřím,“ pravila. „Tak pitomá zas nejsem, Jarouši. Ale co dyž ňáký sou?“

„Ale když na ně nevěříš?“

„No ale co dyž ňáký sou?“

„Tak ty na ně věříš.“

„Dyť jsem řekla, že nevěřím!“

„Tak co pořád meleš ,Co dyž ňáký sou´?“

„No a co dyž ňáký sou?“ pravila Boženka.

To je dialog z detektivky „Vražda v zastoupení“ Jana Zábrany, napsáno roku 1967.Tahle detektivka není vůbec napínavá. Je to nuda. Ale jsou tam nádherné věci. Třeba je tam ještě takovýhle citát jakoby z novin:

„…Zákeřná ruka nepřítele učinila konec muži, jenž odešel dřív než mohl  splniti svůj starý sen: viděti Evropu sjednocenou, Evropu socialistickou, usmířenou, šťastnou a silnou, kde práce bude modlitbou a dobrou pohodou a v rámci této také šťastný a veliký český národ.“

Veliký byl Jan Zábrana.

Byl by Jan Zábrana příznivec  Václava Havla nebo Václava Klause? Naopak oba dva jsou bezpochyby příznivcové Jana Zábrany. Já myslím, že …, neřeknu to.

V dalším článku bude řeč o tom, zda může stát fungovat jako firma, jak by chtěli někteří lidé, například Tomio Okamura v článku o Babišovi.