Z dětských bačkůrků jsem dávno odrostla ...

Pohádky však stále připomínají kouzlo a poezii pobytu v rodné vísce. Pokoru vesničanů těžce hájících své živobytí, vydobyté každodenní úmornou prací. Přízeň i nepřízeň přírody, rození i umírání. Procesí mladých i starých směřující do kaple či chrámu k vroucí modlidbě, nebo po cestách mezi poli zastavujíc se u Božích muk s prosbou o požehnání úrodě. Tajemné příběhy ze života obyvatel vyprávěné za dlouhých zimních večerů připomínaly balady z Erbenovy Kytice.

Svobodu let poválečných brzy vystřídala obtížná 50. léta umrtvující vše živé. Radost z míru a osvobození vystřídala starost a strach: o svobodu myšlení, životy svých blízkých, rodnou půdu. Vše vyústilo v pronásledování a věznění jinak smýšlejících, věřících i "kulaků".

Léta 60. přinesla radost a uvolnění do celé společnosti - naději - bohužel nakrátko. Brzy na dlouhých 20 let tvrdě přituhlo a mrazivý vítr z východu neutichal. Hony na odvážné a "nepřizpůsobivé" probíhaly za konsolidace s velkou krutostí, nejvíce se osvědčilo přísloví: " Kdo uteče, vyhraje!" Mnohým nic jiného ani nezbývalo. Kultura národa byla podupána, knihovny zely prázdnotou, elita národa se octla opět v exilu.

Již neočekávanou změnu poměrů přinesl 17. listopad 1989, zvonění klíčů však brzy ztichlo a samet, přinesší euforii i uvolnění se brzy ošoupal. Nové nápady, myšlenky a směry byly zadupány v prach, podhoubí opět ožilo a jemný samet zhrubl. Staré struktury upevnily své pozice na všech klíčových místech, za tiché spolupráce médií, halasně komentujících kdejakou prkotinu. A opravdová svoboda (ne anarchie) je i jejich přičiněním opět v háji ...

Rok 2007 však rychle spěje ke konci a zdá se, že vliv blížící se přelomové osmičky se již projevuje. Přejme si (i modleme se), aby po klidných Vánocích se otevřela cesta k Novému roku s výraznou 8 pro změny pozitivní a opravdu již trvalé. Staniž se!