Emil Holub, Hanzelka a Zikmund, známý francouzský kuchař a mnoho dalších osobností putovalo za poznáním Afrikou přijímáno obyvatelstvem s přátelstvím a úctou původními černošskými kmeny, křesťany v pobřežních koloniích francouzských, anglických, portugalských i italských. Islám pronikající od 7.století ze severu nebyl původně předmětem konfliktů a nenávisti jako nyní. Celá Afrika se rozpadla a zmítá se v bojích. Násilí neutuchá, stále se stupňuje. Hordy vycvičených teroristů cizího původu - typu Al - Kájdy, ISIS, Boko Haram zavraždili v "barevných revulucích" Kaddáfího a další státníky vzkvétající Africké unie a zabránili šíření unikátního projektu "Zelená Afrika", který měl zabránit rozšiřování pouští a zajistit dostatek potravy obyvatelstvu celého kontinentu. Vše je v troskách, teror IS na severu Afriky vrcholí, jižněji Boko Haram vraždí křesťany, ničí celé vesnice i města. Původci agrese mlčí a spřádají další plány na podmanění lidstva...
V šedesátých letech došlo mezi novými africkými státy zbavených kolonialismu k ustavení několika multilaterálních organizací. Jednou z nich byla i Organizace africké jednoty (OAJ) založená 32 státy v roce 1963 v etiopské Addis Abebě. V osmdesátých letech se začalo budovat Africké hospodářské společenství. Potřeba obnovit integrační mechanismus vyvstala hlavně v 90. letech - 9. září 1999 bylo rozhodnuto o vytvoření Africké unie. Ustavující smlouva byla přijata v Lomé v roce 2000, V roce 2002 se v jihoafrickém Durbanu konalo první zasedání hlav států Africké unie, čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena.
Robert Mugabe, Zimbabwe - úřadující předseda Africké unie v roce 2015 - 53 států / kromě Maroka/.
Počátky Organizace africké jednoty (OAJ) sahají do období dekolonizačních tahanic na počátku 60. let. Její koncept částečně vzešel z plánů Muammara Kaddáfího, který navrhoval vytvoření Spojených států afrických, jejichž struktura by se podobala modelu Evropské unie.
Klíčovým pro rozvoj spolupráce mezi EU a AU byl prosinec 2007. Evropská komise a Rada EU vyslaly do AU svého stálého zástupce. Zároveň, během summitu v Lisabonu, byla přijata Společná EU - africká strategie, doplněná prvním konkrétním akčním plánem, v jehož rámci organizace vymezily osm oblastí spolupráce vedoucí k vytvoření strategického partnerství. Následovalo otevření celé EU k AU v roce 2008 a na summitu v Tripolisu v listopadu 2010 byla potvrzena přijatá strategie a schválen plán na období 2010 – 2013.
Evropská a Africká unie postupně vytvářejí spolupráci v mnoha oblastech, od politiky, přes bezpečnost, až po obchodní nebo kulturní otázky. Spolupráce vychází z druhého akčního plánu, na základě ujednání z EU – africké strategie. Každých šest měsíců se setkávají ministři zahraničních věcí zemí AU i EU, aby hodnotily pokrok v implementaci cílů a hovořili o další spolupráci.
EU tak musí na sousedním kontinentě řešit mnoho výzev. Zároveň ale Afrika, spojená v Africké unii, nabízí i spoustu obchodních a politických příležitostí.
Problém Africké unie však spočívá v tom, že ve snaze následovat EU vklouzla do neadekvátního šíření "demokratizačního procesu" západního typu, spojeného s vraždami nepohodlných politiků v čele jednotlivých zemí a následných občanských válek, jež od roku 2010 zmítají celým kontinentem, vlny běženců směřují z jihu Evropy postupně do dalších zemí - teror a násilí se rozšiřuje a Evropou to neskončí!
Související článek:
http://pliskova.blog.idnes.cz/c/444488/Nejen-deti-ze-Syrie-i-krasne-divky-z-Afriky.html
