Jak vznikají sněhové vločky a proč mají vždy tvar šestiúhelníku

Sněhové vločky jsou shluky spojených ledových krystalků, které vznikají v oblacích s teplotou na nebo pod bodem mrazu. 

Podmínkou pro jejich vznik je – stejně jako u dešťových kapek – kondenzační jádro, což může být zrníčko písku, vyzdviženého větrnou bouří či třeba popel ze sopečného výbuchu. Po té, co se na jádro „nabalí“ dostatečné množství ledu, začne padat dolů. Přitom obvykle dále zvětšují svůj objem a na jejich velikosti i tvaru pak záleží rychlost, jakou se k zemi snášejí: od pouhých dvou až po patnáct kilometrů za hodinu.

Šestiúhelníková záhada

Když sněhové vločky dopadají na vodní hladinu, vydávají dokonce vlastní zvuk. Ten je však pro lidi neslyšný, protože jde o „pískot“ s frekvencí mezi 50 až 200 kHz. Příčinou tohoto zvuku je vysoký obsah vzduchu ve vločkách, které při kontaktu s vodou roztají a zvuk vydává oscilace vzduchových bublin, putujících k hladině.

Jak mohou vločky vypadat?

Tvary vloček a krystalů závisí hlavně na teplotě a nasycení vzduchu, kterým vločka/krystalek prochází. Nasycení nám zjednodušeně řečeno udává obsah vlhkosti ve vzduchu. Nejkrásnější vločky různých hvězdicovitých tvarů se obvykle objevují při teplotách kolem -10 až -15°C. Při velmi nízkých teplotách pod -20°C můžeme pozorovat už jen ledové jehličky. Co se velikosti vloček týče, při vhodných podmínkách, kdy je ve vzduchu vysoká vlhkost a velké množství ledových krystalků, dochází při jejich srážkách ke spojování a většímu narůstání vloček. Obyčejně mají vločky velikost kolem několika mm až 1-1,5 cm. Pokud se spojí velký shluk vloček, může mít velikost až 5 cm.