Jirkooo... já... jáá... !!!
F. Plešinger
V Jeseníkách bylo přes metr sněhu. Byli jsme na chatě, vystrčené do svahu v lesích daleko od civilizace. Ta chata byla tak daleko, že k ní nedotekl ani plyn, ani voda, ani elektřina. Jen potok se vlnil kus pod ní a vyřezával do bílých duchen černého, ospale zurčícího hada.
První dny probíhaly idylicky. S Jurou jsme ráno vyrazili někam na běžky a Káča zůstala v chatě a věnovala se dceři, čtyřleté Aničce, a Vendulce, Ančiné kamarádce. A abychom se trochu prostřídali a Káča si to taky trochu užila, změnili jsme třetího rána sestavu.
Zapnul jsem si do postroje Norwika (zapůjčeného malamuta) a vyrazili jsme s Káčou na celý den pryč. Krajina utíkala za záda a občas se někdo z nás vyválel ve sněhu, když si Norwik všiml stop od srny, nebo když dostal žízeň a bez varování skočil do potoka napít se vody.
Někdy tou dobou si Jura říkal, jak je to s Aničkou i Vendulkou v pohodě. Však ve čtyřech letech, to už jsou velké holky a vedle chaty s nimi plácal sněhuláka.
A tak plácali, plácali a od Vendulky se najednou ozvalo takové dost nešťastné zakňourání: “Jirkooo…” V očích měla bezradný výraz. Byl to už třetí den a Jura věděl, že nebude radno tento ukazatel podceňovat. Začal z Vendulky strhávat kombinézu, že to třeba ještě na ten záchod stihnou… a… a nestihli.
Co se dá dělat. Ohřál na kamnech vodu, umyl Vendulku, vypral ji oblečení a šli pokračovat se sněhulákem. A tak zase plácali a Jura přemítal, jak by se dal vylepšit sněhový tobogán za chatou, když se ozvalo podruhé, opět stejně bezradné: “Jirkooo...” Jura v předtuše pohromy skočil ukázkovou rybičku, strhl z Vendulky kombinézu... a… a opět pozdě.
Jura je kliďas. Není prchlivý, není agresivní a už vůbec není mstivý. Ale před sebou měl Vendulku, kterou potřeboval umýt a o pár metrů vedle byl potok a tůňka. Zvedl Vendulku za ruce. Když poznala, k čemu se schyluje, začala ječet. Prodral se s ní závějí k tůňce. Když ji ponořil a vyráchal ve vodě, začaly prý na hřebenu padat stromy.
A tak jsme se s Káčou vraceli zpátky z výletu. Trochu jsme zatměli a Norwik na nás svítil očima. V chatě byla příjemná idylka praskajícího dřeva. A Jura vyprávěl. A dostal od Káči pěkný “kartáč”.
Bylo kolem dvanácté v noci, kopli jsme do sebe panáka slivovice a šli jsme se umýt. Umýt se, to znamenalo vysvléct se, přejít bosky ve sněhu asi dvacet metrů k potoku, tam se co nejrychleji opláchnout ledovou vodou, usušit se a jít ve sněhu zpátky. A tu noc měl Jura, někdy také přezdívaný Pulec, bohatší program : “Víš, jak jsem tam tu Vendulu namočil celou, tak to jsem fakt neměl dělat. A tak si tam teď musím vlízt taky. Celej. I s hlavou.”
(Odjezd z oné chaty domů je zaznamenán v článku Bubalouch nebubalouch)
Filip Plešinger
Rodiče v dračím doupěti
Hra na hrdiny (Dungeons & Dragons) baví plno lidí, ale má závažnou trhlinu. Umožní hrát za mágy, bojovníky, alchymisty...ale ne za rodiče. A s tím se musí něco udělat!
Filip Plešinger
Mrkev?!
Byl listopad, tou dobou už tma, čekal jsem před hlavním nádražím na šalinu a studená šlinda se mi neúprosně prodírala do bot. “Mrkev?” Nejistý, opatrně vyřčený dotaz mě probudil z rozjímání nad rozmočenou kaší na chodníku. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že dotyčnou nejen vůbec neznám, ale že ji rozhodně ani nechápu.
Filip Plešinger
Jak mi babička zabila kurzor
Mojí babičce bude v únoru devadesát. Teda, bude jí devadesát, pokud nebude hopsat, kde nemá, a nezlomí si k tomu ramenu ještě něco dalšího. Je neskutečné, jak si při tom všem dělá srandu sama ze sebe. Jednu věc mi připomněla nedávno (ano, moje skoro devadesátiletá babička mi připomněla...). A o tu se podělím.
Filip Plešinger
Drsná šikana. Brdkem.
Šrapnely úlomků z pravítek svištěly vzduchem. K zemi se snášely kusy papíru ze sešitů jako zbloudilí a zmatení výsadkáři. Hřbety učebnic při nárazech do ramen praštěly a ruce byly zabílené od křídy. Odpolední vyučování skončilo a skupina několika sedmáků zahájila ofenzívu.
Filip Plešinger
Hrátky s lukem. A proč v tom místě drhne křída... ?
Nikdy jsem z profi-luku nestřílel. Možná mi k tomu chybí profi-look, možná jen ten luk... těžko říct. Ale za to jsem se vcelku nečekaně dostal k díře, která s takovým profi-lukem měla co do činění a oprávněně vzbuzovala otázky.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...