tisíc slov o touze

(Pročítám si své básničky téměř dvacet let staré, úplně jsem zapomněla, jak moc jsem jich napsala a jak otevřené byly, plné touhy po lásce… A čtu si diskuse pod nimi plné přejících přátel… Trochu u toho pláči,

trochu se u toho usmívám, trochu u toho mládnu, trochu stárnu… Dvacet let života v obyčejných slovech, o nichž jsem léta říkala, že jsou bez hodnoty. Nejsou. Jsou v nich lidé, kteří si zaslouží nebýt zapomenuti.)

tolik básní o lásce jsem napsala!

pošetilé dítě…

„toužím“ „chci tě“ „miluji tě“

„chci s tebou usínat“

„chci se s tebou budit“

„čekám tě u dveří ‚našeho‘ bytu“

ale psala jsem přímo z hrudi

(a stále je v ní nekonečno citu)