ráno

. . . . . . . (krása nikdy neumírá) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

i kdyby se snad zdálo
že lidství kamsi vyprchalo
že na jemnosti nikomu už nezáleží
i tak vždy bude stačit málo
ptáci na střechách městských věží
a jejich touha létat

i kdyby se snad zdálo
že se rozvodněná řeka světa
nikdy nezmění v klidný proud
i tak postačí jenom chvíli plout
v moři laskavých slov

i kdyby se snad zdálo
že z mřížky světa zůstal pouze kov
polštářky z vaty odnesl vítr vášní
stačí rozpustit sváry v mlze kašny
a dýchat vůni dějin oprýskaných fasád
krásných domů

i kdyby se snad zdálo
že umřela krása
postačí křišťál vody v lomu
šustění křídel racků ráno na nábřeží

i kdyby se jednou zdálo
že na ničem už nezáleží...