prvního července dva tisíce dvacet šest, i v tropech lehce

. . . . . . (protože tráva, protože voda, protože nahá kůže) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

řeklo mi slunce, že si mohu

přeložit jednu hnědou nohu

přes druhou, stejně opálenou

že vymyslí mi nové jméno

se starým odnese, co tíží

a nikomu tím neublížím –

má malá prázdninová změna

pro svět přece nic neznamená

je jako bouře po dnu sparna

laskavě mile blahodárná

dokud je prchavá a chtěná

řeklo mi slunce, že si mohu

pod ochranou nového jména

vymyslet léto, jaké budu chtít –

samý dotek a samý cit

žádná bolest a žádná svízel…

až po létě se vrátím k tíze

letní jméno se půjčuje jen na chvíli

(co nezlomí, to možná posílí)