Odznova

   (Ve vzduchu je cítit příslib záhonů)                .                                                          .                                                                .

To se mi to žilo přísně asketicky

      když přes závěje nebylo vidět za roh!

To se mi to v ledu a sněhu dušovalo

      že chci být nadosmrti sám!

 Jenže i letos -  tak jako vždycky

       se po zimě začalo vzduchem linout jaro

 A klid prázdného bytu je najednou málo

      ve víru pestrých vůní rozjarnělých dam

To se mi to tvrdilo za zimních večerů

      že letos už vážně ukončím kariéru

           věčného hledače lásky tlustou čarou

Že je pro mne láska již prosta všeho kouzla

Že víc už nechci vůni rozjařených hormonů

Že láska znamená především nevěru

Jenže mé myšlenky vůní přemohlo jaro

Se sněhem ze střech ze mne stará zklamání sklouzla

Plnými doušky vdechuji představu rozkvetlých záhonů