O životních moudrech

Víte, já jsem měla vždy odstup od velkých transformativních mouder lidí, kteří díky zásadním krizím svého života nahlédli pravdu, pochopili, o co v životě jde a co je opravdu důležité.

Vykašlat se na úspěch, na kariéru, na sobectví, na milenku/ce, na dovolené u moře, na samotu, na všechno, co se najednou zdá být nesmyslné, když se láme něco základního v nás, a soustředit se už jen na to, co naopak smysl dává, nejčastěji rodinu, děti, přátele, možná ticho v přírodě… je často v daný moment to nejlepší, co lze chtít, ale nebude to nejspíš obecný návod na život. Nelze z toho vyvodit, že úspěch, práce nebo milenka obecně důležité nejsou, zatímco manželka nebo bratr nebo děti ano. Bude to právě jen řešení takové situace, v níž se kariéra, úspěch, sobectví, milenka, dovolená u moře nebo samota zdají být nesmyslné, zatímco rodina, děti, přátelé a ticho v přírodě smysl dávají.

Budu se opakovat, v době algoritmů mi toto opakování přijde smysluplné:

Život jako takový nemá řešení, nelze jej hacknout. Život se žije.

A kdokoli, kdo, poučen vlastní životní krizí, předkládá obecný návod na správné žití nám ostatním, něco opomněl, něco si neuvědomil, něco nevzal v potaz. Což mu ale určitě lze, v těžké situaci, z níž právě pro sebe nalezl cestu ven, s přáním štěstí odpustit.
.