o čem lidé přemýšlejí

      (ale pokud je to odvrácená strana pocitu spokojenosti, daň za schopnost vnímat krásu, cítit štěstí a darovat se druhým, tak to závaží vědomí sebe, myslím, stojí za to)

kam až?

a nebude to blamáž?

a i kdyby ne –

co můj vnitřní hlas?

mám na vše čas?

nebo mám pospíchat?

a má mě někdo vůbec rád

jen tak bez důvodu?

a piji vodu

když ji káži?

to jsem už zase u blamáží…

co když mi někdo vyčte pití vína?

a je to vše má vina

nebo mě osud šetří příliš málo?

a třeba by se dalo

něco změnit?

je čas tak drahocenný

jak se říká

nebo mohu i nejít nikam

a nemít život jako mřížku z cílů?

když doufám v dlouhovlasou vílu

doufám marně?

a co to ve mně stárne

když po dni plném lesku

uléhám do objetí stesků

a neusnu až do hodiny vlků?

ta tíseň v krku

to je úzkost? a kde se vzala?

je dobré vyžít z mála

nebo se člověk musí snažit stále růst?

z čích milujících úst

uslyším „nemusíš nic dokazovat“

ta vysněná hřejivá slova?

koho budu mít rád?

je toho tolik, na co se lze ptát….




Foto: AP