kapitoly staré a nové

. . . . . . . (hledá se svět, v němž lze být něžná) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Už buď na dosah dlaní

kde jsi byl schovaný

můj smutku truchlivý?

zima tě tenkrát ukryla pod jívy

přikryté bělobou i na jihu?

lékař Čas vložil do lihu

ve sklenici z matného skla?

a kdo rozbil to sklo

že se mi po letech tak zastesklo

a vše je náhle tak trýznivě zpátky?

život je krátký

říkáš?

to mi chceš připomenout?

netřeba

nejsem už tou ženou

co jsi znal

život šel dál

po tvém valé světu

mám možná stejnou siluetu

ale má duše už stejně nevoní…

kde jsi byl skryt?

jaro tě vložilo do květů mandloní

a léta uložila ke dnu jezer

jimiž se tak ráda nechám hladit?

do jemné čokolády?

víš, že mi dodnes chutná stejná?

a až kolem poletí hejna

divokých husí na jih

smím se tě v jinotajích

zeptat, proč přicházíš

můj smutku

za dávným „spolu“

za láskou z nedozírných břehů?

po letech mi srdce nelam…

přišel jsem nadepsat tvou další kapitolu

najdi si zase cit a něhu

abys mi neumřela