je

zvláštní, jak silné reakce článek vzbuzuje. a já si myslela, že je to jasné. není možné žít na jedné straně kyvu houpačky a příliš dlouho napínaná sruna rupne.

Zdravím všechny z jihu (Slovenska, ale momentálně

si tenhle jih v ničem nezadá s jižnějšími jihy), moc díky za reakce, tohle téma by bylo jistě na dlouhou debatu, ale to by se mi nesměla vařit hlava a taky je spousta jiných témat  :)

Zdravím Vás, Andreo!

Děkuji Vám za Vaši "šťastnou ruku" při losování výherců soutěže a těším se, až mi Vaše knížka přijde poštou. Doufám, že nebudu moc doplácet... Hezký den. F.F.

Re: Zdravím Vás, Andreo!

Ty bydlíš za sedmero horami a sedmero řekami?

PS: zatím jsem jí věnoval pouhé 2 minuty ....

a vidím, že to bude lepší, než jsem si myslel ....... b ........

...

Ahoj Andri, také nevěřím na dokonalost.

A miluji na lidech právě jejich drobné nedokonalosti, radosti i smutky.

Jo, je to tak,

nikdo jistě nemůže být pořád jen mrzutý, pořád jen euforický, pořád jen smutný, pořád jen veselý... (jediní snad, již svedou se smát permanentně, mohou být ducha ledva mdlého). Leč, kterak praví klasik: "Každej sme ňákej, a ňákej neznamená stejnej." A lišíváme se krom jiného i v tom, oč se zrovna chceme dělit s ostatními - v hospodě, v knížce, na rynku, na blogu... Jeden se chce dělit o všeobjímající lásku k veškerenstvu, druhý o vztek a rozlícení, třetí o chandry a chmury, čtvrtý o radost a srandu, pátý o zapšklost a nenávist, šestý se nechce dělit o nic, jen chce být hodně slyšen... A pokud najde své posluchače či čtenáře, zaplaťpámbu za to!

Tys nás, své čtenáře, našla, a pak je to fajn, a to i pro mne. Bez ohledu na to, že já se radši, pokud svedu, třeba i radši dělím o jiné kousky sebe sama. Ale vždyť Ty koneckonců dokážeš psát i o tom chmurném tak, že v tom cítím už i úsměv (přinejmenším letmý či vědoucí), ba nadhled a možná i vyrovnání (pravda, možná chci).

:o)

Re: Jo, je to tak,

Být stále šťastný znamená být...

...imho...mrtvý  

Re: Být stále šťastný znamená být...

Něco na tom bude. Keep smiling! To umí jen voskové figuríny.

To se to někdo má. Výjimečně nakoukne, pousměje se

a přesto ho všichni žerou.

(někteří by jen jemně okousávali )

Ono to staré známé profláknuté, Co tě nezabije, to tě posílí

docela platí. Ale nakonec, proč si nezanaříkat nad osudem? Je to nakonec můj osud, ne? Negativní zkušenost přináší víc, než prousmívaný den, kdy zbyde jen křeč v koutcích úst. A jeden dobrý den je satisfakcí za ty naučné zlé časy.

-)

Re: Ono to staré známé profláknuté, Co tě nezabije, to tě posílí

Vrrrr...haff haff  

Souhlas. Zapalim si na to virzhinko

..."s odpovedemi"...

bak bak...bakana Andrejka.  

Jinaacz, chtelo by to vyrazit do te "Ameriky"...a zit tam tak aspon 5 let. A pak se  vratit do toho bajecneho Ceska.

Plneho opic, ktere napodobuji tu nenavidenou Ameriku...v tom holywoodstvi. Kez by tak ty vopice umely rozpoznat, co stoji za to napodobovat, a co ne

Ujistuji Vas, Ms Platznerova,  ze usmevy Americanu (jakoz i Australanu) nejsou "za kazdou cenu"...mluvim o normalnich, "obycejnych' lidech...

If you never try, you will never know.