- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Otisk života, tu mělký tu hlubší, tu plastičtější, v hlíně bláznivého světa. Jako otisk trilobita, kterého někdo na své pouti zvedne a řekne si: tem měl pěkný rozmanitý život, takový bych také chtěl
Ano. Minimálně pro Tebe (a pro Fišera a pro mě) je to dobře. A pro jiného je to děsná představa. A vlastně pořád nevím, jestli je to nehromadění a nelpění receptem na štěstí nebo cností z nouze.
snažím se, aby na mě někdo jednou vzpomínal tak, jako na mou babičku. to by stačilo.
Tak to máme (taky) stejně. Taky by mně to stačilo až až. Akorát je mi už teď jasné, že na mě budou vzpomínat jinak. Tak už jen doufám, že vesměs v dobrém.
po mě nic hodnotného :-). Ale alespoň se snažím si tu show užít apomoct užít si ji i někomu jinému
hezké... a nejspíš mnohem těžší než jednorazový porod dítěte nebo verše
.....co, že to po mě zůstane?..někdo by řekl, že binec ve sklepě..a pár básniček a příběhů, co sečíst by se daly i z jiných životů.
Tak snad abych ještě chvilku žil.
... to Ty děláš ty kruhové obrazce v informačním poli ... hmm ...
Správně! Celá ta básnička je vlastně šifrovaným odkazem pro udivené zemědělce a naivní záhadology.
Blues je cesta starým vlakem, opuštěnou krajinou.
Blues je spaní pod širákem s myšlenkama na jinou.
Blues je touha stát se ptákem nad rozbouřenou hladinou.
PS: Všichni zde zůstaneme ve svých dětech a vnoučatech ..... pokud jsme se jim věnovali a předali kus sebe
...shluk molekul lahodící bezmolekulární duši?...spása...která každé antimolekule nesluší?