ale třeba ano

. . . . . . (a v momentě, kdy jsem tuto báseň dopsala, se do okna, v bezvětří, opřel vítr) . . . . .

já vím

není žádné „po životě“

a není žádné „za obzorem

                                 světského bytí“

a v univerzu vln a forem

                   má hvězda nedosvítí

               tam kam bych ráda doviděla

                   pro klid duše a těla

                         že stále jsi

jenomže není láska po životě

to si jen já směšně povídám s nebesy

Otázka nezní, jestli věříme, ale jestli milujeme