Shark attack!

Dvakrát, velmi krátce po sobě, zaútočil žralok ve vodách Sydney Harbouru a okolí. Tyhle historky jsou sice už dva měsíce staré, ale vzhledem k tomu, že jsem dost psal do šuplíku, dočkali se zveřejnění až teď.

 
     Obzvlášť první útok vyvolal vlnu hysterie. Nemohlo totiž už prakticky udeřit blíž. Snad jen, kdyby žralok někoho sežral v bazénku před válečným památníkem v Hyde Parku v centru města,byla by společnost šokována více. První útok se totiž odehrál v zátoce Woolloomooloo Bay, vzdušnou čarou 500 metrů od Opery, v zátoce kde má základnu Australské vojenské námořnictvo. A obětí byl také voják, profesionální potápěč. Žabí muži zrovna testovali nějaké nové blíže nespecifikované podvodní technologie pro námořnictvo a z pontonu v zátoce a dělali zkušební ponory.

Námořník Paul byl napaden pod hladinou obzvláště surovým žralokem. Žralok totiž není pes, který kouše několikrát, většinou totiž zaútočí jen jednou, ukousne, co se dá a zmizí. Tento žralok, ale Paula „pokousal". Když jej vytáhli na palubu a dali mu první pomoc, nevěřili, jaké torzo člověka se jim dostalo do rukou. Žralok totiž kousl nebohého mariňáka třikrát, dvakrát do nohy a do ruky. O levou ruku nad zápěstím přišel Paul okamžitě při útoku, pravou nohu se mu pokoušeli v nemocnici zachránit, ale protože přišel o skoro celé stehno, musela mu být nakonec amputována i ta.

O dva dny později navíc došlo na nejznámější pláži Bondi k dalšímu útoku, při kterém žralok napadl mladého surfaře. Tento malý kluk vyvázl „relativně" dobře, když přišel „jen" o část bicepsu a měkkých tkání v podpaží. Přežije, byť s následky na celý život. Surfaři pádlující na prkně, snažící se chytit vlnu, ještě ke všemu většinou oblečení do šedého neoprenu jsou častým cílem žraloků, kteří je zaměňují za tuleně, standardní součást jejich jídelníčku. Každý rok bývá v Austrálii hlášeno několik desítek ba i stovek napadení, ta smrtelná ale bývají maximálně dvě. Má se za to, že obě zmíněná napadení má na svědomí ten samý žralok. Jde o dva a půl metrového samce rodu Bull Shark. O pár dní později ho u Bradleys Head, což je vjezd do přístavu dohnali lovci žraloků a pořídili jeho fotku z cca metru a půl. Takže se tahle bestie dostala dokonce na titulní stránku Sydney Daily Telegraphu.

Frekventované pláže jsou sice zasíťované, ale sítě nefungují úplně, tak jak by měli. Jsou totiž natažené ode dna a končí cca půl druhého metru pod hladinou, aby se na pláž z moře dostali lodě a skútry. V době přílivu to je to ještě o metr navíc. A žralok jako velmi inteligentní ryba nemá sebemenší problém tuto zábranu překonat. Znepokojení lidé, obyvatelé Sydney, vesměs všichni návštěvníci pláží se ptají, kde se tady ty ryby vlastně berou? A jak je možné, že si dovolí připlout až dovnitř Sydneyského přístavu?

          Vysvětlení je jednoduché. Je to ekologie. V osmdesátých letech dosáhlo znečištění vody v Sydneyském přístavu svého vrcholu, spousta splašek sem byla přinášena řekou Paramatta, která do zálivu ústí a život pod hladinou zálivu byl zdecimován. Od devadesátých let se ale hodně dbá na ekologii, řeka a s ní i přístav se vyčistili, což vedlo k návratu původního ekosystému, menších či větších ryb a rybiček. A za nimi přitáhly i hejna žraloků, již tradičně migrujících za potravou. Není divu, že poslední útok žraloka v přístavu je devět let starý a ten předchozí téměř dvacet. Teď si asi budeme muset zvyknout, že se tyhle smutné věci, které ale tak nějak k Austrálii patří, jako ty požáry budou stávat čím dál tím častěji. Žralok je zpět. Má tady totiž co jíst.