Honza Pivec
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1251x
Seznam rubrik
Honza Pivec
Shark attack!
Dvakrát, velmi krátce po sobě, zaútočil žralok ve vodách Sydney Harbouru a okolí. Tyhle historky jsou sice už dva měsíce staré, ale vzhledem k tomu, že jsem dost psal do šuplíku, dočkali se zveřejnění až teď.
Honza Pivec
Když v ráji hořelo
Severní část státu Victoria je romantické místo. K pobřeží s náladovým počasím daleko, a do vyprahlého vnitrozemí ještě dál. Tam, kde se podařilo vykácením neproniknutelné buše vyrvat přírodě alespoň nějakou půdu, byla malá města a lidé hospodařili na svých farmách v údolích, jinak hodně zvlněné krajiny. Jestli tomu tak bude i nadále se teprve ukáže.
Honza Pivec
Víno nad uhlí
Nemám bohužel moc čas sledovat okolní scenérie, které se mění s každou projetou zatáčkou. Soustředím se na řízení super dlouhého Tranzitu, který si díky své délce, náhonu na zadek a skutečnosti, že je úplně prázdný, dělá na klikatých silnicích, vytrasovaných nazdařbůh australskou buší, co se mu zamane. Bez ohledu na to, jak motám volantem. Když ale dojedeme na hřeben, zpomalím. Taky se chci podívat na nekonečný les parku Yengo, který je všude kolem nás, kam se podíváš. „Jsme jen 150 km od Sydney a je tu divočina jako na Discovery Channelu“ řeknu si spíš jen tak pro sebe, než abych mluvil ke Kostičce, která spí na sedadle spolujezdce. Do Hunter Valley, je to ještě 100 kiláků, tak ji raději nebudím.
Honza Pivec
Na koně!
Stane se jednou za deset let, že někdo poblázní čechy tak, aby všeho nechali, zasedli k televizi či rádiu a chod státu se tak na chvíli zastavil. Navíc se tyhle události stávají v podstatě náhodně, jak tomu bývalo při finále mistrovství světa v hokeji v devadesátých letech, nebo v Naganu. Od Nagana to již deset let je, a pořád nic. V Austrálii se to ale děje každý rok. Auta, autobusy i vlaky se zastaví, letadla na chvíli nevzlétají ani nepřistávají, ulice se vyprázdní, děti se nerodí. Od roku 1861 až do dnes, vždy první listopadové úterý, ve tři hodiny odpoledne, dvacet milionů australanů přestane dýchat. Tedy až na těch pětadvacet maníků, kteří v té chvíli sedí na koni. Startuje Melbournský pohár.
Honza Pivec
S nábytkem za zády
Obyčejné středeční ráno ve filmovém studiu. V jednom rohu sedí za stolem zprávaři, ve druhém rohu je nachystaná aparatura pro kapelu co v dnešní ranní show vystupuje, uprostřed všeho jsou křesla pro moderátory a jejich hosty. Všude je spousta lidí, ale převahu má početná skupina mladých, hrozně důležitých holek s visačkami “Produkce“. Cítí se být pověřeny kontrolovat a řídit všechno, snad i to jak kdo nahlas dýchá. Mně a mýho parťáka si ale nikdo nevšímá, zrovna jsme přinesli nějakej nábytek a jedna z těch důležitých to odběhla kamsi ověřovat, tak tam chvilku zevlujeme.
Honza Pivec
Když jaro přichází
Procházím pečlivě nalajnovanými ulicemi naší čtvrti a vychutnávám vůni jara. Jaro má ovocnou vůni. Vůni květů ovocných stromů, vůni pylu a svěžesti. Sem tam ucítím i vůni léta. To když nemilosrdně pálící slunce derivuje z trav a bylin těžkou, dusivě omamnou vůni pryskyřic. Vůně léta je jako vůně Provence, kde sluncem vysušená tráva se spoustou bylinek vytvoří vonný opar, ze kterého v tom horku až rozbolí hlava. Svěží jarní - ovocné, i ty těžké letní vůně se tu mixují zcela nahodile podle toho, kdo má jakou předzahrádku. Touhle směsí to tedy u nás na Jižní polokouli voní, když jaro přichází.
Honza Pivec
Třetí rozměr v internetu
Minulý týden byl v Austrálii s velkým mediálním humbukem spuštěn pro komerční využití první 3D prohlížeč webových stránek. Software transformuje běžné dvojdimenzionální stránky do třírozměrného modelu tak, jak to již dnes využívají některé počítačové hry. Znamená to převrat v surfování?
Honza Pivec
Flo Rida a ti druzí
Není moc vysoký, spíš menší. Vousy na tvářích má oholené do podivných obrazců. Prý má barevně potetovaný celý záda, ale protože je oblečený, tak to asi nezjistím. Včera na jeho koncertě v Sydney bylo pět tisíc lidí. Takhle od pohledu je to příjemnej chlápek, kterej asi trénuje jak být celebritou, umí se totiž chovat (soudě podle toho, že sebou pořád nehází tak, jak to rapeři většinou dělají). Trochu omluvně mu vysvětluji, že do minulého týdne jsem o jeho existenci neměl ani ponětí. On říká, že mě před pár minutama taky neznal. Stojíme na ulici a smějeme se na celé kolo. Já, můj parťák stěhovák a vycházející hvězda světové hudební scény Flo Rida.
Honza Pivec
Zoufalci dělnické třídy
Sedím na modré nádražní lavičce a snažím se, aby moje tělo neztrácelo pokud možno žádné teplo. Je něco po šesté ráno a už je i trochu světlo. Na východ slunce co zahřeje, si budu muset ale ještě půl hodiny počkat. Vlak pořád nepřijíždí. Kouřím cigaretu, co jsem včera dostal, v naději že mě to zahřeje, ale není vlastně rozdíl jestli kouřím nebo jen dýchám. Pára co mi jde od pusy je stejná jak ten kouř. Přichází ke mně maník v úplně stejných pracovních kalhotách a svítivě zeleným reflexním tričku co mám na sobě i já. Nechci aby si sedal vedle mě a narušoval moji tepelnou auru na kterou se tak hrozně soustředím. Marně. Dosedne ztěžka na lavičku vedle mě. „Hi mate! Do yo have a lighter?" Bez toho abych se na něj podíval k němu natahuju ruku ve které žmoulám zápalky. „No jasně, v šest ráno jsou na všech nádražích světa úplně stejní zoufalci dělnické třídy. Kdy jsem k sakru podal přihlášku do tohohle klubu?"
Honza Pivec
Den otců
Dost se rozpršelo. Je páteční večer a já jdu naprosto neznámou industriální čtvrtí kdesi na jižním předměstí Sydney. Jsem k smrti unavený celodenním taháním nábytku a krabic s harampádím, celý den jsem nejedl a mám takovou žízeň že saju mokrý límec své bundy. Dva kilometry a dvacet minut nazpět jsem měl chuť vzteky něco rozbít, ale teď už jsem klidný, rezignovaný. V botech mi čvachtá a vůbec nevím kam jdu. Je mi to jedno. Chci si zalézt do nějakého průchodu a tam v klidu umřít. Ve stejnou dobu se na opačné straně světa budí po další bezesné noci pan stavitel a krmivář v jedné osobě a jeho dvě děti. Opět s vírou ve vlastní schopnosti ale bohužel s mizernou nadějí na lepší zítřky. Oba smutné příběhy spolu úzce souvisí. Kde se to všechno zašmodrchalo?
Honza Pivec
Lekce humanity a tolerance
Většina mladých lidí, kteří do Austrálie jedou na delší dobu, dříve či později zamíří do školy. Studentská víza jsou jedním z mála prostředků, jak může člověk v Austrálii žít a pracovat legálně. Pokud ovšem nejste Němec nebo občan jiného státu, který má s Austrálií nadstandardní diplomatické vztahy. Mírnou nevýhodou studentského víza je, že se v podstatě vystavuje oproti dokladu o zaplacení pěkně drahého školného, do školy se chodit musí a mít patřičnou docházku. V opačném případě vás při nejbližší příležitosti chlápci z imigračního vyhmátnou a posadí bez debat na první letadlo do Evropy s nepěkným razítkem v pase jako dárkem na rozloučenou. Nemluvil jsem pořádně anglicky téměř dva roky, takže mi takový měsíční angličinářský „warm-up" celkem sedne. Nechci na sebe hned na začátek upozorňovat absencí a tak v pondělí ráno čekám se zápisníkem a svačinou na recepci školy ve frontě na dotazník a rozřazovací test.
Honza Pivec
... a nad hlavou Jižní kříž
Ze spaní mě probere Kostička, která semnou třese. Nechápavě se rozkoukávám po potemnělém letadle. „Co se děje", ptám se? Zrovna letíme přes rovník! Dáme si drink? Vím, že jsem to slíbil, než jsme opustili Koreu, ale zrovna teď nemám vůbec náladu něco řešit. Vzal jsem si prášky na spaní vyrobené na bázi výtažků z chmele, a to už přece sakra musí fungovat. Popřeju jí hodně štěstí se slovy „bejt to tak na lodi, tak tě pomažou barvama a vykoupou v moři" a jdu zase spát. Oslavu překročení rovníku odkládám na neurčito.
Honza Pivec
Jak jsem vzdal válku
Vystoupil jsem z auta na přes rameno si hodil svoji brašničku. Nikterak jsem tuhle chvíli neplánoval a ani mi nepřišlo, že by to mělo být něco extra. Tahle rodina konec konců na city nikdy nebyla. Srdceryvná loučení a bouřlivá uvítání se u nás nikdy nevedla. Tak jsme si jen podali ruku otevřeným okýnkem a popřáli navzájem hodně štěstí. Jako bych jel na obchodní jednání někam za Brno a ne na opačnou stranu zeměkoule.
