Že by západní svět dostával rozum?

Taky kolikrát jedete autem a místo toho, abyste používali zdravý rozum, tak přemýšlíte, jestli 10 m za vámi byla či nebyla nějaká značka? Okolí mého domu je doslova prošpikováno značkami hlavní silnice a konec hlavní silnice. Toto značení už zde způsobilo nejednu nehodu.

Nikdy jsem ani nepochopil, proč člověk v novém Mercedesu, BMW nebo Astonu u nás nemůže jezdit po dálnici třeba 200km/h, když toto auto zabrzdí z 200km/h rychleji než kdejaká Škodovka ze 130km/h. Policejní měření rychlosti na dálnicích nebo dvouproudých silnicích ve městech je úplně postavené na hlavu, tedy pokud nepokutují řidiče za to, že nedodržují minimální povolenou rychlost. Za celou svou kariéru řidiče jsem policajty nejčastěji potkával na opravených úsecích dálnic a to i v noci (za minimálního provozu). U nechráněného železničního přejezdu je oproti tomu vidím jen málokdy.
Za vrchol drzosti považuji autoškolu - televizní test, který má asi jen za cíl přesvědčit všechny řidiče o tom, že jsou nesvéprávné tupé ovce a jejich odpovědi postrádají selský rozum. (Austokola naroda - jak udelat z lidi idioty)
V Nizozemí se i ve čtyřicetitisícových městech zkouší projekt bez značek. Platí jen pravidlo pravé ruky. Najednou jsou tak řidiči považováni za svéprávné, myslící bytosti a ne jen za stroje na čtení značek. Světe div se, v těch městech, kde se chodec musí opravdu rozhlédnout, než vejde do vozovky; kde řidič jezdí tak rychle, jak sám uváží; kde řidiči na křižovatkách spolu komunikují a pouštějí se; dramaticky klesla nehodovost a zvýšila se plynulost dopravy!
Do extrému toto dohnali v jedné nizozemské vesnici, kde měli problém s nepřiměřenou rychlostí u školy. Místo dopravních značek však rozšířili školní hřiště až k bezprostřední blízkosti silnice. Řidiči tak byli nuceni být ve střehu a zpomalit.
Opačný příklad máme například z Bhutánu, kde zavedení semaforu vedlo ke zkolabování dopravy.
Že by nakonec měl Max Stirner pravdu?

Kéž by něco takového napadlo i našeho ministra dopravy Bártu. Bohužel, stávající vláda je jakoby složená z Rašínů, tedy několika klonů prvorepublikového ministra Rašína. A tento ekonom samouk zrovna nepatřil k těm, kteří přišli s objevnými a prospěšnými novinkami pro naši zemi. Naopak byl posedlý hodnotou české měny a vyrovnaným rozpočtem. Snaha o uspokojování obou těchto úchylek škodila jak společnosti, tak průmyslu.