Rock for People 2010 vs. Pohoda 2010

Letos jsem přistupoval k festivalové sezóně tak nějak vlažně. Vůbec jsem, tak jako minulé roky, nežhavil Soulseek, abych měl všechny interprety naposlouchané a nenechal se ničím překvapit. Naopak, letos jsem jel na festivaly s tím, že si tam budu užívat všechno v klidu a třeba objevím nějakou novou muziku.

Rock for people 2010

Vždy jsem na tento festival koukal trochu s despektem. Ano, téměř pokaždé se mu povedlo do ČR přitáhnout velké hvězdy (The Offspring, Placebo, Prodigy, Bloc Party)- ale téměř pokaždé tyto hvězdy měly už období největšího svitu za sebou (The Offspring, Placebo, Prodigy, Bloc Party); na druhou stranu je to přece jen festival, kterému tak trochu čouhá sláma z bot.

Letos setlist nebyl postaven jenom pro typického obyvatele ČR, i když výživná směs kapel Skunk Anansie, Archive, Jello Biafra, Gallows, The Subways nebo Muse byla doplněná o Divokého Billa nebo Horkýže Slíže v hlavním vysílacím čase. Tato, dle mého názoru, trochu schizofrení cesta: "Jak se stát velkým festivalem", byla ještě popostrčena mohutným angažováním bezvýznamných kapel z ČR směrem k vidláckému návštěvníkovi. Tyto kapely měly bez výjimky společné dvě věci: vyhrály nějakou bezvýznamnou hudební soutěž (hodnocenou zaručenými odborníky), byly samy o sobě docela bezvýznamné (nic proti kapele Final Fiction, ale hudba Guano Apes byla zajímavá naposledy v době Guano Apes).

Už po příjezdu jste se mohli naštvat, když po vás u vstupu do stanového městečka chtěli 200kč/osobu. Celkově jste si tedy k ceně vstupenky mohli dvě kila připočítat. Při té vší nudě, která na festivalu byla, jste dokázali sami sebe přesvědčit, že vás baví i japonská kapela Jumping (Doping)Panda (organizátorům se povedlo vyhmátnout asi to nejvybředlejší, co japonská scéna nabízí). Nuda pokračovala i na The Inspector Cluzo, kteří nepotvrdili svůj výborný výkon z minulé Pohody, místo toho přizpůsobili svou show českému publiku, jejich playlist byl tak tvořen z 10 min. muzikou, z 15 min "muzikou" a z 15 min keců vystřižených z novácké estrády. Pár vtipných narážek na francouzského prezidenta tak zaniklo v přehršli laciných vtipů. Vystoupení zfetovaného Trickyho pak připomínalo více návštěvu domu hrůzy na matějské pouti v režii kolotočáře Kočky než hudební koncert.

Den plný nudy spěl ke svému jedinému světlému bodu a to ke koncertu Skunk Anansie. Výborný zvuk, skvělá atmosféra. Na kapelu radost pohledět, jakoby ani neprodělala onu několikaletou pauzu. Nové písničky jsou trochu kytarovější, než bylo zvykem, ale stále si drží laťku kvality. Stále vše šlape a maže dál. Co následovalo potom? Prodigy - rave v podání fotrů, kterým už táhne na dědkovství postrádal energií a opět i kvalitní zvuk. Malým zablesknutím byl jen koncert Swan Bride, opět s hrozným zvukem.

Možná byste čekali podobné shrnutí všech tří dnů, ale ono je to vlastně to samé pořád dokola. Takže druhý den: nůůůůůůůůůůda - Disco Ensamble docela dobré, Jello Biafra dobré, ale krátké - nuda - Muse - megalomanská supershow, na poměry festivalu i docela dobrý zvuk. Nutno si možná položit otázku, kde končí koncert a začíná cirkus, ale alespoň bylo na co koukat.

A konečně třetí den: Nuda (včetně Gallows), The Subways a cesta domů.

Festival se oproti minulým ročníkům opravdu ještě zhoršil. Kromě piva Staropramen (za 32Kč od člověka v triku: "AC Sparta Praha - jeden tým, jedna víra, jedna krev") k záporům festivalu přibyl i naprosto otřesný zvuk (netroufám si hodnotit vystoupení kapel jako Fly fly fly nebo NIGHT, protože v hangárech znělo všechno stejně (příšerně), vlastně jediní, kteří se dokázali se zvukem nějak vypořádat byli Rara Avis), málokterý koncert šlo přežít bez špuntů a zvukaři dokázali pohřbít i koncerty takových es, jako je Vltava nebo Blue Effect (upřímně i ti Editors zněli na hovno).

Dramaturgie festivalu je postavená tak, že vás probudí ráno vyhřátý stan, v 12 se otevírá festivalové městečko a vy se do šesti do večera nudíte a snažíte se sami sebe přesvědčit, že ta rádoby kvalitní kopírka kopírek vás vlastně baví. Proč program nezačíná už okolo 10:00 třeba nějakými ńetradičními projekty (taneční vystoupení, slam poetry...), které by postupně vystřídal nějaký jazz nebo pohodová Vltava či Blue Effect, na které si jen sednete do trávy a necháte se unášet na notoricky známých melodiích, je mi záhadou.

Festival působí dojmem, že by si pro korunu nechal vrtat koleno a snaží se vydělat na každém stéblu trávy. Proč se nenabízí třeba Kofola jako alternativa ke Staropramenu, je mi záhadou. Inu, festival je stále pro brouka pytlíka s igelitkou Lídl. Žádný vítěz soutěže Kapela časopospisu Muzikus to rozhodně nezmění.

----------------------------

Pohoda 2010

Nebojte se, ze světa iluzí jsem už opravdu dávno vylezl. Koukat se celé dětství na mého dědu, jak zabijí králíky mi jich vzalo poměrně dost. Nevidím Pohodu v růžových brýlích, ale on je to opravdu tak trochu jiný festival. Rozhodně jiný, než Rock for people.

Po neštěstí, které festival zasáhlo minulý rok, jste se letos na pohodě mohli cítit bezpečněji než na kdejakém americkém letišti. Zřícení slavného O2 stanu pořadatele v čele s Mišo Kasčákem asi hluboko zasáhlo. I přes zákaz stage divingu festival ale probíhal v duchu svého jména Pohoda.

Slovenský festival jsem navštívil už potřetí, každou návštěvou mě více a více utvrzuje, že představuje špičku mezi festivaly. Vždy na něm objevíte novou muziku, nenudíte se ani minutu, navíc máte pocit, že si vás pořadatelé váží a pečují o vás s láskou (na kterém jiném festivalu vám stále nabízí vodu zdarma atd.).

Letos jsem na pohodu jel poměrně zhnusen festivalem RFP a do poslední chvíle jsem zvažoval, jestli prodat lístek. Naštěstí jsem tak neučinil, jestli se vám nechce číst následující řádky, tak si vzpomeňte na výše uvedenou recenzi RFP a přetočte si ji v hlavě naruby. Jediným zklamáním festivalu Pohoda bylo vystoupení These New Puritans, které jsem obdivoval, už když vydali první EP a první desku. Bohužel, jejich druhé album mě, podobně jako koncert na Pohodě, nudilo. Koncertu nepomohl ani zvuk na Garnier Arena, který se občas pral se zvukem z O2 stage, což byl vlastně druhý neduh Pohody.

Zvuk byl ve srovnání s RFP výborný, kdo nechtěl pít Zlatého Bažanta mohl pít Kofolu (a že se ji v tom tropickém vedru vypilo), kapely rovněž super. Za zmíňku stojí především výkony The XX, Browna, Out to Lunch, opravdu boží koncert WWW nebo TrioVD. Zatímco kapely jako Para nebo Puding paní Elvisovej jsou vytlačeny do času, do jakých mají být pro svou zajímavost vytlačeny, je dáván prostor progresivním projektům jako Ink Midget & Pjoni nebo vážné hudbě. Festival tak plní tu funkci, kterou by plnit měl - seznamuje vás s muzikou, na kterou byste si běžně nezašli - a to je právě to, kde RFP naprosto selhává. Jediné, na co si lze v letošní dramaturgií postěžovat je absence nějaké divočárny, Pohoda nabídla už The Hives nebo Dananana....nanana...nananaykroyd, ale něco takového v letošní nabídce chybělo. Škoda, že The Subways ukořistil Grape. Když vás muzika omrzí můžete si zajít na zábavnou show Hudáka nebo Street Dance Battle.

Pohoda má mnoho kladů. Můžete si být jisti, že když na ni pojedete, tak si odvezete plno zážitků a objevíte i plno super muziky (i když hudebním lenochům je nabídnuta cesta obskakovat koncerty Pary, Pudingu, Chiki Liki Tu-A nebo Ska-Pra Šupina).

Tím hlavním kladem Pohody je ale pohoda. Atmosféra tohoto slovenského festivalu je opravdu nepopsatelná je to něco, co se musí prožít.

P.S. Vzpomněl jsem si, že v jedné věci ale dává RFP Pohodě za vyučenou. Trochu překvapivě je to čistota hajzlíků (takže do příště se polepšit!)