Tak a je to na světě. To co většina racionálně smýšlecích občanů věděla. Tanvaldský případ se nám obrátil vzhůru nohama a najednou vyšlo najevo, že nám tu někdo lhal.
Smrt za smrt! Tak to hlásal pan Tatár, otec zastřeleného a postřeleného. Prý to bylo sprosté napadení od důchodce, když jeho kluci šli po ulici. Pan Gorol to dokonce povznesl na vraždu nebo popravu. Celá romská komunita chtěla dopadnout toho vraha a chtěla spravedlnost. Pan Talár dokonce po panu prezidentovi. Romea obhajovala mladíka a divila se, jak dobře se zachází s tím vrahem.
A dnes, když je po rekonstrukci, každý svědek je vyslechnut, je provedena rekonstrukce, tak se najednou dozvíme, že ono to bylo jinak. Že se možná starší pán jen bránil agresivnímu napadení dvou mladíků. Takže z vraha se stává oběť.
Pane Tatáre, pane Gorole, Romeo! Můžete se prosím nyní vyjádřit k vašim lžím? Pane Gorole, byla to tedy poprava? Pane Tatáre, stále platí smrt za smrt? Romeo, stále je ten důchodce moc zlý? Jestli po dnešku nezměníte názor a veřejně se neomluvíte, nikdo vás již nikdy nebude brát vážně a poškodíte ještě víc svou menšinu.
Jedna otázka nakonec. Nyní se vyšetřuje, zda to byla přiměřená nebo nepřiměřená obrana.
Když ležím na zemi, je do mě kopáno, vyhrožováno nožem a další hrůznosti, tak mám prosím vás dělat co? Slušně je poprosit, zda by toho mohli nechat? Nebo udělat ze sněhu kouličku a házet jim jí na bundu? Nebo ve mně vyhraje zdravý rozum a pud sebezáchovy a chci přežít? Já chci tedy přežít.
