O prezidentovi této země, Václavu Klausovi, toho bylo již napsáno mnoho. Od kritiky amnestie v takovém rozsahu, v jakém byla. Dále nadržování Miloši Zemanovi při volbě prezidenta. Nebo výrokům jeho rodiny, která by si nejdříve měla uklidit své kostlivce v rodině, než napadne někoho jiného. A tak se pojďme začíst do jedné pohádky, která popisuje poslední dny jeho prezidentování...
Žil byl jeden lev, který se jmenoval Václav Klaus. Měl obrovskou smečku, která si ho vážila, poslouchala ho a měla ho ráda. Do čela smečky se dostal po odstoupení jiného lva, jménem Havel. Celou dobu žil jakoby v jeho stínu a tak se mnohokrát stalo, že ho u ostatních pomlouval a hanil téměř vše, co jeho předchůdce pro smečku udělal. Lev Klaus šel prostě svým směrem a v určitém ohledu to bylo dobře.
Tento lev si získal oblibu hlavně tím, že hájil hranice svého území, nechtěl přistoupit na kruté podmínky ostatních vůdců smečky, měl prostě jiný postoj k budoucnosti svého klanu. Sem tam měl sice malé přehmaty, jako například ten, kde podporoval jiné lvy, kteří například okrádali jiné. Nebo byl jednou na návštěvě u jiného vůdce a nechtěně (alespoň tak to povídal on ostatním) mu odcizil jeho oblíbený talisman. Ale jinak to byl hodný a milý lev. Než se jednoho dne naprosto změnil.
Nikdo si nedovedl představit proč. Někteří tvrdí, že při lovu, ve velké rychlosti, to napálil hlavou přímo do stromu. Druzí tvrdí, že mu do mozku vlezl parazit. Někteří to svádí na jeho věk a na tzv. lví senilitu. Nevím, kdo z nich má pravdu, ale změna byla patrná.
Své nové chování nastartoval tím, že propustil tisíce hyen, které byly pravomocně odsouzené za zločiny na ostatních lvech (krádeže potravin, vloupání do skrýše, neplacení výživného na lvíčata) a to včetně velkých hyeních kauz (lvi si ve velkém objednali služby, ty jim nebyly dodány a spousta rodin se tak dostalo na hranici chudoby). Dalším krokem bylo to, že sám neměl rád zvířata ze své smečky, která odešla na území jiných lvů, když zrovna byla doba krize (nájezdy jiných šelem a budování velké říše), ale když mělo dojít k takové drobnosti, jako byla volba nového vůdce smečky, sám by nejradši utekl a schoval se. Ani tu svou rodinu neměl zrovna dobře vychovanou. Malý lvíče Klaus junior, ač sám ne zcela dokonalý v řevu, smál se jiným, že mají špatný řev. Dál malý lvíček napadl rodinu kandidáta na nového vůdce, ale že jeho děda byl možná ještě horší, to už nezmínil. A první lvice Lívie? Tak té zase vadilo, že nová první lvice by neuměla řvát ve stejné tónině, jak by se slušelo. Ovšem že by to většině bylo jedno, to už neřešila.
Svých otřesných 43 dní od srážky se stromem (nejspíše) dokončil tak, že si nezapomněl kopnout do svého předchůdce.
Tento lev, dříve oblíbený, chytrý, respektovaný, se pomalu své smečce vzdaloval a vzdaloval, nikdo ho už nikam nezval, nikoho už nezajímal a všichni si z něj dělali srandu. A tak se stalo, že jeho odchod z této funkce spíše většina lvů oslavovala a jen někteří plakali. Ale to hlavně ti, kteří měli velké výhody, když on byl u "kormidla".
A tak se stalo, že krásný, silný, chytrý lev Klaus odešel do pustiny, nikým následován. Tam si vykopal jámu a do ní vlezl. A jestli tam v ní je dodnes? To nevím, nemám úctu se jít podívat na nějakého starého lva, který si takto pokazil svůj odchod, který mohl být opravdu důstojný, ale nakonec dopadl fiaskem.
