Tak se nám tu rodí jedna nová klasická pohádka z českých luhů a hájů. Tentokrát je hlavním "hrdinou" poslanec za ODS pan Baštýř, který skoupil pozemky za účelem hospodaření, ale zlý stát je nyní chce vykoupit pro výstavbu dálnice. A tak nejspíše sejde z koupě malého traktůrku, kterým chtěl obhospodařovat svá pole a bude se muset spokojit s několika milióny na účtu, nebožák jeden.
Žil byl jeden poslanec, který měl rád ptáčky a tak byl v klubu ODS. Jednoho dne začal přemýšlet, co bude dělat, až nebude poslancem a jak se uživí. Inu napadlo ho, že v 21. století by mohl být hospodářem, to je teď velice výdělečná obživa. Jelikož ale neměl pozemky, tak se rozhodl, že si některé vykoupí. Nastřádal korunky a vydal se za úplně náhodnými vlastníky některých polí. Navštívil každého z nich a navrhl jim zajímavou cenu, tehdy to bylo kolem 7 Kč za metr čtvereční. Velká cena, řekl si pro sebe poslanec, ale za ten pocit, až budu drandit na traktůrku na poli a budu mít vítr ve vlasech, mi to stojí a svolil ke koupi.
Pozemky mám zařízené, co nyní? I budoucí oráč se rozmýšlel, co je dále potřeba k hospodaření na tolika pozemcích. Chodit by bylo těžké, tak si pořídím nějaký ten traktůrek a všechno další zařízení, které mi pomůže k obživě oráče. A tak začal hledat na internetu různé stroje, chodil po prodejnách a obdivoval velké traktory a už už se na nich viděl, jak v teplácích, staré košili a kloboukem na hlavě jezdí po svém pozemku a orá půdu. Ach, kdyby již tenkrát věděl, co se na něho od zlého státu chystá! Jenže to nemohl vědět, přeci!
Jednoho dne, když zrovna snil svůj oráčský sen, ho vzbudil telefon. Co se to děje, co mi to ten pán povídá? Že na mém právě vykoupeném pozemku povede dálnice? To snad ne! To kdybych tušil, tak nikdy tento kus půdy nevykoupím a radši si koupím jiné pozemky na jiném místě, jelikož jich jsou tisíce. Ale já, hlupák jeden, zrovna skoupím půdu, která za chvilku poslouží jako pozemek pro státní dálnici. Co teď? Co bude s mou obživou? Jak se uživím? Co s traktůrkem, tepláky a košilí? Nepřál bych nikomu z nás tyto jeho černé myšlenky a tuto vzniklou situaci.
Stát byl ale silný soupeř, vytáhl to, čemu nikdo neodolá a čeho má neomezené množství - peníze daňových poplatníků. A že je prý smění za tyto pozemky. Nic nemůže vykompenzovat můj sen o oráčství, hulákal poslanec. Ale když zjistil, že nemá šanci a dálnice tam stejně povede, musel souhlasit s ubohou náplastí, která činí 100 Kč za metr čtvereční. Jen patnáctinásobek původní ceny, jak je ten stát lakomý. A tak souhlasil a pozemky prodal.
Místo polí si koupil nový pozemek o rozloze 5 tisíc metrů čtverečních. Místo staré chaloupky si koupil nádhernou vilu s bazénem. Místo traktůrku si pořídil dva nové sporťáky. A místo tepláků a košile byl nakoupit v Itálii značkové oblečení.
Chudák pan Baštýř. Jeho sen se rozplynul a jemu zůstanou jen miliony na účtu. Inu, nikomu z nás nepřeji podobný osud.
