Někteří už asi máte jasnou odpověď a nepotřebujete číst dál. Asi si vzpomenete na nedávné výroky v televizi, kdy není ještě nic vyřešeno, ale Romové již chtějí smrt za smrt. To že by to mohlo být jinak, než vypovídá jeden z nich? Nemyslitelné! Jde tedy vlastně s touto menšinou něco řešit klidnou a vlídnou debatou?
Kluk řekne, že jen tak šel s bratrem kolem kolejí a najednou jeho příbuzný ležel na zemi a on byl v mžiku také postřelen, jen tak. Toto vyprávění stačí k tomu, aby tatínek měl jasno a zvolal hrdinsky do televize - smrt za smrt! Na to vezme do ruky telefon a svolává všechny stejně mírumilovné kamarády na jistě mírumilovný pochod! To že to mohla být sebeobrana, to že si kluci mohli začít první? Ne, druhou stranu nebudeme poslouchat, ti jsou bílí a ti jsou vždy proti nám.
A jde proti tomuto přesvědčení vézt normální debatu? Dovedete si představit, že si s tímto pánem sednete do jedné místnosti a diskutujete nad tím, jak by to opravdu mohlo být? Nebo ten pán přišel již na tuto schůzku s názorem, se kterým ji i po pár prohádaných minutách bude opouštět?
Jak mám prosím změnit názor, na tuto menšinu, když pak vidím podobné záběry v televizi, když slyším, co místní obyvatelé vypráví o vycházení s touto komunitou, když mám i negativní zkušenosti z vlastního života.
A tak se ptám, Vás, co máte s Romy vřelé vztahy - jak to děláte? Upozorňuji, že nemám předsudky, jen čerpám ze zkušeností. Děkuji.
