Tolik blogů a zpráv o sběračích kovů a Romech. Řekl jsem si, že ze sebe udělám zasvěceného a proniknu do tohoto klubu. A tak jsem se tento víkend stal sběračem kovů a vetřel jsem se do Romského spolku, který mají sběr starého železa jako hlavní náplň své práce. Jak jsem tedy dopadl?
Ve zprávách i na blogu se stále řeší případ, kdy muž střelil romského mladíka do hlavy svou kuší, když bránil svůj majetek před krádeží (tato verze je nejčastěji publikovaná). Romové se hájí, že nešel nikdo krást, ale šli jen sebrat starý odpad a pak ho chtěli prodat ve sběrně. Říkal jsem si, co na tom mají a chtěl jsem si to vyzkoušet a prožít jeden den jako oni. Tak jsem šel do toho. Nápad se zrodil v pátek a tak jsem se již nestačil dostatečně opálit, abych byl blíže jejich přízni a musel jsem to tedy risknout s tím, jak vypadám.
V sobotu jsem se začal rozhodovat, jak to vlastně provedu. Mám sebrat harampádí, které mám kolem domu (vím, to mám udělat tak jako tak) anebo jít podobnou cestou oněch čtyřech Romů, co se vydávají za šrotem do okolí svého bydliště. Jelikož jsem chtěl být co nejvíce s tímto stylem života spojený, vydal jsem se do okolí. Vzal jsem si stylový vozíček a hurá na železo. Hned v lese jsem měl pár úlovků, nějaké tyče, staré spotřebiče, staré kolo (který blb toto nechává v lese?) a jiné drobnosti. Vozík byl naplnění zhruba za dvě hodinky. S úsměvem na tváři jsem jel zpět domů a půlka vesnice se na mě v tichosti dívala. Den poté jsem se dozvěděl, že jsem bez práce, čekáme dítě a kradu železo (vesnice no).
Abych vyzkoušel poctivost sběrny, půjčil jsem si obecní poklop od kanálu, který byl uložen na cestě, kde nikdo nejezdí. Předem jsem si to domluvil se starostou.
Blížila se sobotní noc. Na dvorku jsem měl připraveno auto a na vozíku vše to harampádí a poklop od kanálu. Dal jsem si budíka na časné ráno, abych tam byl před otvírací dobou. Neděle ráno - vyrážím. Jaké překvapení pro mě bylo, když jsem dorazil na místo a již tam seděla na plastových židlích početná romská populace s přeplněnýma vozíkama. Tu sem viděl lednici, tu pračku, tu jiné kovy. Přitáhl jsem si tam svůj vozík a sedl na něj. Hned se dva z nich vydali ke mně. Polkl jsem a vzpomínal na to, jak jsem se před 15 lety učil rok karate. Naštěstí zbytečně.
"Co tam máš?", ptá se první. "Tak nějaký ten šrot, staré kolo a poklop od kanálu!", odpovídám a usmívám se. "Ty debile, to ti nevykoupí, to se nesmí, poklop je zakázaný!", dostalo se mi slušného vysvětlení. "Hele uvidíme, já to risknu.", nedal jsem se a dodávám: "Co tam máte vy?". Hned se jim rozzářil úsměv a ujali se mě jak při prohlídce zámku.
"To je pračka, lednička, myčka a další věci, co už boháči nechtěj." povídá nejstarší z nich (typuji dle fousů a vrásek). "Jak jako nechtěj?" zajímám se. "Tak jako máme lidi všude, tak když se někde stěhujeme, sme hned tam a ptáme se, co se starejma věcma. No a tak nám to jako nechaj a my to pak tady prodáme." odpovídá. "A co výpravy na soukromé pozemky a braní si harampádí otamtud?", otáčím řeč na známý případ z posledních dnů. "Hele to jak kdy. Ale soukromý pozemek nikdy. Leda přes plot zahulákáme, jestli nám to dají. Většinou nás pošlou do ****, ale někdy dají. Jinak to spíš sesbíráme z polí a tak, kde se to válí. Co nemá plot nebo ceduli není soukromí pozemek, to ví každej." "Jo jasný.", mumlám a myslím na to, zda toto pravidlo ctili i čtyři muži z minulého týdne.
Když jsem se po otevření dostal na řadu, majitel sběrny vše vykupuje a ptá se, zda chci prodat i ten poklop, že mě nebude žádat o občanku. Říkám, že ne, že ten mám na opravu a vezu ho dále.
Inu, sběrna kovů porušila hned dva zákony a její adresa putuje na otestování k ČOI. A Romové. V podstatě pozitivní zkušenost, část zákona znají, ale tu druhou, podstatnou, která teď jednoho z nich stála život, tak tu mají malinko pomotanou! Alespoň ti, co jsem s nimi čekal frontu. No, doporučuji rychlou osvětu, nebo budu příště tu frontu vystávat sám a věznice se budou plnit majoritní většinou, která bude bránit svůj majetek.
