Jak jsem potakl knížete Schwarzenberga a málem dostal do papule

     Filmový festival ve Varech je možnost, jak potkat někoho známého, pokud obdivujete nějakého herce pro jeho umění a nebo snad pro jeho vzhled, zde máte velkou šanci, že se s ním poprvé setkáte. Na svém prvním výletě po promenádě ve městě filmu jsem se dostal ke speciální akci, kde tyto osobnosti chodili mezi námi a vesele se fotili. I vytáhl jsem z davu svojí přítelkyni, pověsil ji foťáka na krk a šlo se na věc.

     První, kdo byl velice milý, byl pan Zdeněk Svěrák, který mě něžně objal (nechápejte to špatně) a změřil si moji milou od kotníku přes prsa (tam chvilku zůstal) až po vlasy na hlavě. "Vaše sestra?", ptá se. "Ne moje přítelkyně.", odpovídám s úsměvem a pan Svěrák se už tolik neculí (nevím, asi ho něco rozesmutnilo). "Dobře jste si vybral.", povídá. Zkontroluji slečnu stejným měřítkem a ano, má pravdu.

     Když najednou vidím, že všude kolem začínají utíkat novináři a fotí nějakého staršího pána ve zvláštním obleku. Přemýšlím, odkud ho znám, ale jakmile promluví, mám jasno. "Dob džen.", zdraví nás, ano je to náš kníže. Hned k němu utíkám a ptám se ho zda se s ním mohu vyfotit. "Nže j do phy hen.", odpovídá, což beru jako že ano a přítelkyne rychle fotí a z toho vzniká přiložená momentka. V tu chvilku mám velkou svalnatou ruku na rameni a kníže se mě vzdaluje. "Co to děláte, pan Schwarzenberg vám jasně povídá, že nemůžete, že hned jede do Prahy, copak blbě slyšíte?", křičí na mě. No je pravda, že být u knížete osobní ochranka, asi mu brzy také porozumím.

     Tak na našeho ministra naposledy zamávám, on se na mě usměje (tedy podle přítelkyně byl pěkně naštvaný a né usměvavý), ale já odcházím s pocitem, že jsem konečně potkal nejoblíbenější osobnost naší politiky.