Tati, mami. Chápu, že jste se chtěli jako většina národa vymanit z moci komunistů a tak jste vyšli do ulic, svazky klíčů v ruce a cinkali jste spolu s dalšími občany, kteří měli ten samý sen, jako vy. Sen o svobodě, sen o spravedlnosti, sen o lepším zítřku. A já se vás ptám: Splnil se vám ten sen? Co vám vlastně pan Havel sliboval a jak to dopadlo?
„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. „, zněla jedna věta z proslovu, pana dramatika a prezidenta v jednom, Václava Havla. Psal se rok 1989 a poslouchalo se to krásně. Nic přeci nemůže být horší, než to co tu bylo tolika let, proletělo vám tenkrát hlavou. Dnes je vám 55 let, vyděláváte, kolik vyděláváte a ceníte si svého zaměstnání. Víte, že i přes všechny možné rekvalifikace je tu ve vašem věku reálná hrozba toho, že pokud o práci přijdete, nemusíte již žádnou jinou najít. Tedy říkali vám, ať se nebojíte, ale vy se bojíte a oprávněně.
"Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní.", i tento slib jste mohli v živém přenosu poslouchat. Nás, své děti, jste vychovali v nejlepší možné míře a za to vám velice děkuji, zde se váš malý sen naplnil. Horší je to ale s tím, jak se o vás stát hodlá postarat, až budete staří. Jak vám bude splácet to, že jste téměř 50 let života pro něj pracovali. Zatím to vypadá, že pokud se zaslouženého důchodu dočkáte, tak to bude velká výhra. A ty ostatní řeči o pomoci nemocným, menšinám, žen a tak dále? Tak zde se podle mě dostálo jedinému - pomoci menšinám a to takovým způsobem, že se z 90% občanů naší země stávají rasisté.
"Všichni chceme republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány", znělo dále z úst našeho osvoboditele. Za komunismu byl u moci ten, kdo měl peníze, vliv, známosti anebo byl v politice. Když si to drazí rodičové porovnáte s dneškem, tak se vás zeptám - Jaký je posun v této problematice? Ano, žádný.
"Už žádné lži a podvody!", lež byla na denním pořádku několik let. A tak jste se radovali, že nyní zde budou křišťálově čistí politici, kteří tu budou pro vás, ne vy pro ně. Politici, kterým půjde o blaho vaše a ne jejich. A 22 let po revoluci je to jak? Politici lžou, kradou, podvádějí, hází vinu jeden na druhého a pak po vás chtějí, abyste na tu špínu zapomněli a znova je volili, protože oni se polepší. 22 let se jim to nedařilo, ale příští volební období už to vyjde.
Osobní bankroty. Vytunelované podniky. Měření dvojím metrem. Cenzura mluveného i psaného slova. Podvody ve státních zakázkách. Sprostí politici. Zadlužená země. Lichva. Posluhování mocným zemím. Velká nezaměstnanost. Vyhazování peněz z vašich daní. Rukojmí v rukou stávkujících státních zaměstnanců. Evropská Unie diktující, co je pro vás nejlepší.
A mohl bych pokračovat dále. Mami, tati, tak tohle je prosím výsledek masové akce před 22 lety. Já neříkám, že to bylo špatné a že se tenkrát žilo lépe, to netvrdím, ani bych nemohl, byl jsem malé dítě. Ale spíše mě zajímá, zda toto je ten krásný splněný sen o svobodné České republice. Zda toto je splnění slibů polistopadových projevů. A pokud ne?
No pokud ne, tak další generace již vyrostla a tak co se doma poohlédnout po svazcích klíčů…? Nebo po něčem větším, vzhledem k výsledku minulého pokusu našich rodičů v roce 1989?
