Nerozumím tomu. Soud rozhodl, že jeho dva synové přepadli a nožem ohrožovali staršího pána, který je v nutné obraně, kde si hájil vlastní život, zneškodnil (jednoho zastřelil, druhého postřelil) a toto chce pan Tatár hnát do Štrasburku? Co si nejdříve zamést před vlastním prahem?
Z článku, který vyšel na IDnes, jsem opravdu zmatený, ale spíše naštvaný. Soud určil, že střelec z Tanvaldu se bránil přesile a nebezpečí na svém životu a proto jednal, jak jednal. Ale otec popisuje jednak to, že to požene do Štrasburku, jednak to, že syna vyhodil z domu a nakonec i to, že si o něm národ myslí, že je hlupák. A kde je prosím omluva, že jeho synové málem zabili člověka? Kde je omluva, že den po incidentu vykřikoval před miliony diváků, že si střelec zaslouží smrt? Zatím jsem ji nečetl. Jen kopání kolem sebe a odvolávání se kdo ví kam.
Já být otec od dvou synů, kteří napadnou staršího člověka, zaútočí na něj a je tu i možnost, že ho těžce zraní, či dokonce zabijí a on je v nutné obraně zneškodní - pak jsem velice smutný a naštvaný a přeji si, aby to dopadlo jinak, ALE když se dozvím, že útočili oni a mohli zabít někoho jiného, pak se danému člověku omluvím a stydím se, co jsem to vychoval za syny. Rozhodně bych se nikam neodvolával, ale omlouval se a na chvilku zalezl do ústraní. Ale asi mám jiný postoj ke spravedlnosti a slušnosti.
Nejhorší je, že je tu veliká možnost, že uspěje. Jednak se jedná o oblíbenou menšinu. Jednak jsou tu humanisti a mohou zastat názor, že to šlo řešit ústní domluvou a nakonec je tu i nedávný příklad: Zadržený Rom chtěl utéct z policejní služebny a nenapadlo ho nic lepšího, než skočit z okna. Při pádu zemřel. Soud rozhodl, že okna měla být zabezpečena a policie ho měla lépe hlídat. To že chtěl utéct - to se neřeší.
Ale vyhrožování smrtí a veřejná pomluva - to jo, to se může. Teda pokud jsem občan jisté menšiny.
