Chlap + domácí práce = žena + kamarádky mého muže

"Vyluxuj!", "Utři prach!", "Umyj nádobí a pak ho ukliď!", "Vynes odpadky!"... a další povely. Znáte? No kdo by je neznal. Někomu nevadí (naprostý flegamtik) a někoho to neuvěřitelně rozčiluje (zbytek mužského světa). Pokusím se ve stručnosti popsat myšlení toho druhého případu. Mimochodem pro dámy je nahoře srozumitelná rovnice, aby holky věděly, jak nepříjemné a rozčilující to pro nás může být, stejně jako pro některé z Vás jsou příjemné kamarádky Vašich partnerů. Opravdu jen kamarádky.

Ráno vstanu, rozhrnu peřinu a jdu pryč z ložnice. Ustlat ji? Proč? Dneska v ní budu zase spát. Udělám si čaj a plnohodnotnou snídani (zase nic včera nekoupila, tak zkusím ten starší jogurt, co se na něm může zkazit). Nechám po sobě neumytý hrníček. Umýt? Zítra je taky ráno a čaj si dělám pořád stejný. Sundám si pyžamo, hodím ho přes židli (vím, kde ho večer najdu), z vedlejší židle si vezmu na sebe ze včera zde sundané oblečení (hlavně aby ho večer neuklidila, to ho pak nemám šanci najít) a můžu vyrazit do práce.

Co v práci dělám a jak to vypadá, zde popisovat nebudu, netýká se to tématu a navíc, kdyby si to náhodou četla nadřízená tak... Děkuji za pochopení.

Večer dorazím domů, boty si sundávám pohybem, že jednu třu o druhou. Ohýbat se? Není důvod, i takto se po chvilce a vypjetí sil dají sundat z nohy. Hodím tašku s nákupem na stůl a jdu si zapnout telku. Roztřídit nákup? Tak já snad nakoupil, tak o toto se stará má milovaná polovička stejně jako o mou vysněnou večeři. "Miláčku mohl by jsi vyluxovat?" To znamená stát od mého oblíbeného pořadu, jít pro vysavač, zapnout ho, snášet ten hrozný hluk, který překřičí ten výborný pořad v telce? A to se mě má líbit? Tak ale fajn, jsem tolerantní a tak jdu na to. To že si celou dobu mrmlám a schválně některá místa vynechám s očekáváním, že žena pozná, že mě to moc nejde a tak se toho příště radči ujme sama, odcházím k rozkoukanému seriálu. Večeře je na stole. Je výborná. "Miláčku, doufám že ti chutnalo. V kuchyni zbyla spousta špinavého nádobí, umejš ho prosím a uklidíš?" No odolejte tomu pohledu a navíc tak výborně načasovanému přání, když jsem spokojeně najedený. Jdu na to. Mrmlám proč nemáme myčku. Mrmlám proč toho je tolik a proč to nechce pustit. Mrmlám proč nemáme sušičku. Večeře je slehlá a tak mě opustil ten pocit slasti při jejím jezení a tka i nově mrmlám, proč sem neměl jen chleba s máslem, kde by se ušpinil jen nůž. Mám hotovo, mé kroky ale nevedou zpět k TV, ale zastaví mě prosba: "A vem ven odpadky a sesbírej bordel na dvorku prosím, když už jsi v kuchyni." No tak to bylo chytré a promyšlené, musím uznat, že toto se jí povedlo. Beru odpadky a jak mám ve zvyku nadávám a už ani nevím na co. Venku si už vzpomenu na co že to nadávám, když mě mé trenky a tričko ofoukne studený vítr, pes na mě skočí a ušpiní mě mé krásné domácí triko a dvorek se jen hemží bobky a bordelem, co si náš šikovný pejsek udělal z boudy a z našich kytek.

A tak se ani nemůžete divit, že když jdu spát, tak při větě: "Miláčku, běž zkontrolovat jestli je zamčeno." mě malinko cukne oko a jdu vykonat poslušně další povel.