Téměř 30 000 čtenářů mohlo hlasovat do ankety, jak vnímají vztahy s Romy. Jaký je výsledek? 2% dobře, 97% špatně. Je vlastně nějaká možnost, jak toto číslo změnit? Myslím teď k lepšímu, ne ho ještě navyšovat, i když to přesně se v posledních měsících děje. Co s tím?
Od naší "utlačované menšiny" se často dozvídáme, že za to můžeme my, většinové zastoupení, stát a jeho přístup k této problematice a celkově jsou prostě znevýhodněni. Už samotná tato tvrzení přilévají olej do ohně, jelikož kopat kolem sebe a nemít žádnou sebereflexi je špatná cesta. Netvrdím, že v něčem nemají pravdu. Ono přístup vlády je opravdu příšerný. Špatně nastavený systém dávek, který nemotivuje k práci až po naprostou ignoraci vzrůstajícího napětí ve společnosti. Tedy zde jsou jejich výkřiky někdy pravdivé a na místě. Ale že za to můžeme vždy my?
Pro možnost, že si toto čte nějaký Rom, dávám pár příkladů, které jsem nasbíral od začátku tohoto měsíce. Po jejich přečtení, prosím o zamyšlení, zda je pořád vina hlavně na té naší straně.
Procházka městem - procházím se městem a vidím, jak Romové v jakoukoliv denní dobu posedávají v městském parku, dělají hluk, jsou drzí na kolemjdoucí a dělají bordel. Když je potkávám i mimo park, jdou vždy minimálně ve dvou, drsný výraz na tváři aneb svět patří nám a když mi na nich párkrát spočinul pohled o trochu déle, dostanu od cesty hlášku: "Na co čumíš?".
Nákupní centrum - jedu nakoupit na víkend. Znaven z celého týdne usedám na lavičku uvnitř centra, vedle mě mladá maminka s malým dítětem. Klid, pohoda. Najednou si přisedne početná Romská rodina. Začnou řvát na své příbuzné, kteří stojí asi sto metrů od nich, takže je potřeba být co nejvíce hlasití. Mezi sebou se baví neuvěřitelně sprostě a tak se maminka zvedá a odvádí své dítě pryč.
Čekání na autobus - čekám na autobus a přijde ke mně jeden Romský spoluobčan. Nepozdraví a ptá se, jestli nemám drobné na autobus, že se nemá jak dostat domů. Po mé odpovědi, že má peníze na chlast, který mu kouká z kapes a cigára, které zrovna pokuřuje, se opět o sobě dozvím pár krásných nadávek.
Příchod domů - přijdu domů, pustím si zprávy ať na internetu anebo v televizi a dozvím se, jak kde zase početná skupinka Romů někoho přepadla anebo jak je kdo zas utiskuje.
Sečtěte si tyto mé zážitky, přidejte si k tomu další, které mají i někteří ostatní spoluobčané a zamyslete se, zda je opravdu chyba jen na naší straně. Pokud ano, prosím o radu, v jaké situaci jsem měl postupovat jinak, abych si udělal lepší obrázek.
Jeden lepší obrázek jsem si udělal dneska. Po cestě do práce jsem potkal partu Romů, jak opravují cestu. Pozdravím je dobrý den a slušné odpovědi se mi dostává během chvilky. I ten úsměv se sem tam objeví. Takže to jde, když se chce. Jen je škoda, že naprosto v minimálním množství.
