Dům hrůzy

Jsou domy, do kterých pošťáci chodí doručovat jen velmi neradi. A v nich se dá občas zažít ledacos. A to mně zase bylo námětem na povídku.

Dušan se zachmuřil, když zastavil poštovní dodávku před vchodem domu, do kterého měl hned čtyři zásilky. Dům už svou vizáží vyhlížel odpudivým dojmem a on moc dobře věděl, jak vypadá i jeho vnitřek.
„K sakru! Zrovna sem musej bejt hned čtyři balíky. To zase bude něco,“ řekl si a vystoupil z dodávky. V úložním prostoru chvíli hledal ony čtyři zásilky, a když je nalezl, tak si to s nimi namířil ke vchodu. 
   Vypálené zvonky dávaly tušit, že jich nelze použít a na jejich místě byl přilepený papírek s nápisem: HOLA, HOLA ZVONKŮM OPĚT ZAZVONILA HRANA.
„Hm, aspoň, že tu mají smysl pro humor,“ pomyslel si a levou rukou sáhl na kliku dveří. Dveře se za vrzání otevřely, ale přitom mu klika zůstala v ruce. Zároveň se ozvala rána, jak na chodbu dopadla druhá klika z opačné strany dveří.
„Krucinál!“ procedil mezi zuby a položil zásilky na víko popelnice. Ta stála na chodbě za dveřmi a on okamžitě ucítil příšerný zápach, který se z ní linul.
„No, začíná tady bejt zamořený území,“ řekl si a začal obě kliky nasazovat zpět, což se mu podařilo. Balíky opět uchopil a vykročil potemnělou chodbou. Udělal však jen několik kroků a o cosi zakopl. A než se nadál, ležel na podlaze a zásilky před ním.
„Zatraceně!“ vyhrkl a poté uviděl ležící postavu, o jejíž nohy zakopnul. Vytřeštil oči a vmžiku se postavil. Ten co ležel, se pohnul, převalil se na bok a přitom něco brumlal. Když se na muže zadíval, tak mu došlo, že klopýtl o bezdomovce. Vzpamatoval se z překvapení, rychle sesbíral balíky a došel k výtahu. Bezdomovec se ještě více schoulil ke zdi a zřejmě vůbec nevnímal, co se odehrálo.
„Tohle je vopravdu barák hrůzy,“ řekl si a byl rád, že alespoň přijel výtah. A protože se mu podařilo na rozbité nástěnce rozpisu nájemníků vyluštit, kde jaký adresát bydlí, tak se rozhodl dojet k tomu, který bydlel nejvýše. 
   Sotva se však výtah rozjel, vyděsil se. Kabina výtahu se za příšerného vrzání rozkývala a vypadalo to, že se každou chvíli rozpadne. Zároveň ke svému úžasu zjistil, že kabině schází celá zadní stěna. A tak si po dojetí do zvoleného patra zhluboka oddechl.
„Sakra, je tu tma jako v pytli! Tady někde musí bejt vypínač,“ řekl si poté, co vstoupil na chodbu bez oken. A pravou rukou hned začal přejíždět zeď. Vzápětí něco nahmatal, načež se ve tmě zajiskřilo a Dušan zařval. Současně se v chodbě rozsvítilo, zatímco on si protřepával vsedě pravou ruku a díval se zkoprněle na místo, kde vyčuhovaly dráty s vyrvaným vypínačem.
„Teď už jen schází, aby mi tenhle barák spadnul na hlavu!“ vyhrkl naštvaně a došel ke dveřím bytu, kde bydlel jeden z adresátů. Zazvonil na jeho zvonek a vzápětí se ozvalo podivné mnohonásobné štěkání. Poté se otevřely dveře a než stačil starší ženu pozdravit, vyřítilo se na něho několik malinkých psíků, kteří se mu hned zakousli do nohavic.
„Ježíšmarjá! Chyťte si je!“ vykřikl a snažil se je od nohavic odtrhnout za pomocí ženy. To se jim společným úsilím po čase podařilo, ale konce nohavic změnily vzhled.
„Do tohohle baráku už nikdy nevkročím!“ řekl si, když úspěšně doručil tři zbývající balíky, a to staré paní na invalidním vozíku. 
   Po seběhnutí do přízemí a napsání dvou papírků, na které uvedl, u koho si dva adresáti mají vyzvednout zásilky, si to namířil k východu z domu. Bezdomovce na chodbě už Dušan nikde neviděl a za chvíli došel ke dveřím, u kterých však ustrnul. Scházela jim totiž klika a ta se nikde na podlaze neválela.
„No, to snad ne!“ vyhrkl a hned se snažil dveře otevřít, ale to se mu nepodařilo.
„To je snad zlej sen!“ vyhrkl a několikrát do dveří kopl, ale tím si nepomohl. Zkusil prozvonit byty v přízemí, v prvním i ve druhém patře, ale nikdo v nich nebyl. Došlo mu, že v domě je jen stará paní na vozíku a ta druhá, co má ty psíky.
„Ne. Nahoru už nepůjdu!“ řekl si rozhodně a seběhl po schodech do sklepa. Věděl totiž o otevřeném sklepním okénku, kterým se sype uhlí. Zanedlouho začal lézt po velké hromadě uhlí a za chvíli vylezl na ulici. A když stanul na chodníku, proklínal dům od sklepení až po střechu. A sotva se zadíval na zčernalou pošťáckou uniformu, spustil další vodopád nadávek a kolemjdoucí se nestačili divit.