O víkendu na Britských ostrovech začalo MS v ragby a i díky přenosům České Televize tak můžou diváci obdivovat nejen neuvěřitelnou fyzičku hráčů, ale i jejich respekt vůči oponentovi a rozhodčím.
Jaký to rozdíl oproti fotbalovým zápasům, kde je víc než často k vidění filmování všeho druhu, zdržování, zákeřnosti, špatná rozhodnutí sudích, sprosté vyjadřování hráčů,...
Rozhodně nic z toho nechci obhajovat. Toto je mor fotbalu (a to není ani moc přehnané tvrzení). Přesto mi časté srovnání s korektním ragby přijde v mnohých případech dost nefér.
Tak třeba zdržování. Minulý rok jsem jednou vstal ve 4 ráno (žiji v zahraničí, shodou okolností na Novém Zélandu, Mekce ragby), abych se podíval na zápas fotbalového mistrovství mezi Argentinou a Belgií. Myslel jsem, že půjde o atraktivní souboj. Nemohl jsem se mýlit více! V nějaké osmé minutě se Hugain ukopl a Argentina vedla 1:0. Od té chvíle začala Argentina tahat čas, kde se dalo, především jejich gólman, který neustále simuloval nějaké bolesti. Otřesný! Takové obrázky lze vidět ve fotbale tu v menší tu ve větší míře, zmiňovaný zápas mi ale přišel za hranicí vší snesitelnosti.
Proč se to děje jen ve fotbale? A i na těch nejnižších úrovních? Fotbal je snad jediná hra, kde běží čas bez přerušení. Hokej, basketbal, baseball, kriket a já nevím, co ještě. Ve všech těchto sportech se zastavuje čas. V ragby sice čas běží, ale zranění se ošetřují na hřišti zatímco kousek dál se to pere v mlýnu (přiznám se, že přesná pravidla neznám, jen to, co mám nakoukáno z televize). Hra se přerušuje jen v případě vážných zranění.
A proto to tahání času ve fotbale. Tu minutka, tu dvě až se z 90ti minut ukrojí pěkných 15-20 minut. Vítaným vedlejším efektem je potom také frustrace hráčů soupeřova týmu, která může vyústit v jejich nedisciplinovanost. Mnohým hráčům, ať už na profesionální či amatérské úrovni, se zdržování protiví, nicméně jsou i tací, kteří to vidí jako součást taktiky. Prostě ta možnost tam je, tak proč ji nevyužít.
Zastavovat čas ve fotbale? Osobně proti tomu nic moc nemám, ale myslím, že to by bylo pro zkostnatělou FIFU příliš velké sousto. Zavést by se mělo minimálně pravidlo o ošetření, kdy hráč ležící na hřišti je odnesen za čáru a tam musí zůstat aspoň 2 minuty, nebo možná i déle. Jestliže je hráč opravdu zraněný, ten čas na ošetření potřebuje. Jestli to jen hraje, tak má smůlu a příště si to snad rozmyslí. Nikdo se nechce dívat na zázračně uzdravené hráče vehementně se dožadujíc vpuštění zpět do pole.
Zrušit by mohli i střídání v nastaveném čase, nadneseně označované za "taktické". To je taky dosti ubohý způsob jak šetřit minutky, nebo spíše vteřiny v tomto případě.
Co se respektu k rozhodčím týče, tak prvně je třeba zpřesnit jejich rozhodování. A to především zavedením videa, které je teď bezproblémově využíváno i na MS v ragby. Hráčům nelze vyčítat, že se vztekají, když rozhodčí odpíská penaltu, která nebyla či naopak neuzná gól, který byl regulérní (nic výjimečného, obě situace se staly v minulém týdnu). Jenže zavedení videa naráží na středověké smýšlení funkcionářů FIFA. Možná až se video zavede i do cvrnkání kuliček, tak fotbaloví bafunáři video konečně povolí.
Nicméně ani video úplně nezachrání tu vžitou kulturu stěžování si na výkony rozhodčích jak na hřišti tak i mimo něj. Bohužel, i to je součástí Hry. Rozhodčí jsou jen lidé a také můžou podlehnout tlaku okolí. V tomto by se opravdu mohli fotbalisté od svých ragbyových kolegů učit.
Nakonec simulování. Ano, vypadá to až směšně, když se porovnají ragbyové kolize s fotbalovým "umíráním" po lehkém kontaktu. Opět, nechci to obhajovat, ale v určitých případech pro to mám pochopení. Ragby jsem sice nikdy nehrál a ani to radši zkoušet nebudu, přesto bych si dovolil tvrdit, že vedení balonu nohou ve fotbale je složitější než vzít šišku do náruče a víceméně s ní pádit dopředu.
Ve fotbale stačí nepatrný, okem těžko postřehnutelný, kontakt a ztratíte kontrolu nad míčem. Osobně jsem nikdy nebyl žádným skvělým fotbalistou, ale alespoň jsem se snažil ustát souboje bez trapného simulovaní. Nicméně párkrát se mi stalo, že mě soupeř nenápadně kopl do nohy, já to sice ustál, ale balón jsem ztratil. Rozhodčí nic nepískl, poněvadž nic neviděl, spoluhráči také nic nezaznamenali a já pak vypadal jak pako. Takže tak trochu chápu, proč hráči často přidávají svým pádům.
Toto se však nevztahuje na nafilmované penalty a vyprovokování soupeře na červenou kartu. Zde by opět velmi pomohlo video. Bohužel dříve než videa se asi dočkáme druhého hlavního, rohových, autových a penaltových rozhodčích.
Závěrem bych chtěl říct, že ačkoliv nepochybuji o tvrdosti a fyzické náročnosti ragby, nemyslím si, že by byl fotbal jeho absolutním protipólem. Byť jsou někdy na fotbalovém hřišti k vidění neuvěřitelné etudy hodné nominace na Oskara, stále se jedná o sport fyzicky hodně náročný a tvrdý. To dokazují velmi častá zranění - přetržené vazy v koleně, otřesy mozku, vymknuté kotníky, zlomené nohy atd.
Toť vše. Ragbyovým fanouškům přeji příjemné zážitky při sledování MS. Já snad také něco zkouknu, ale jinak zůstanu věrný fotbalu i s jeho neduhy.
