Ve včerejší MF dnes jsem si přečetl provokativní úvahu Benjamina Kurase s názvem Čínská cesta k úspěchu. Uvádí v ní následující, pro většinu Čechů poněkud šokující tvrzení: „Čínská Akademie sociálních věd se už desítky let snaží zjistit studiem západní historie, politiky, ekonomie a kultury, co vlastně ze Západu po staletí dělalo tak úspěšnou civilizaci, když běloši mají nižší průměrný IQ než žlutí Asijci. „Nejprve jsme si mysleli, že to byly vaše mohutnější kanóny,“ vysvětloval tuhle čínský akademik západním reportérům. „Pak váš politický systém a ekonomický systém. Ale už dvacet let jsme přesvědčeni, že srdcem vaší kultury, vašeho úspěchu a moci je vaše náboženství.“ (Západ že má nějaké náboženství? koukali se na čínského akademika reportéři nechápavě. A tak honem na vysvětlenou dodal: křesťanství. Jo to, aha.) „Křesťanský morální základ společenského a kulturního života umožnil vznik kapitalismu a vývoj k demokracii,“ tvrdil čínský akademik. „O tom my už nemáme žádné pochyby.“
A tak třebaže čínská vláda oficiálně křesťanství (a náboženství vůbec) nefandí, povolila (co kdyby náhodou akademici měli pravdu) jakousi experimentální křesťanskou laboratoř ve městě Wen-žou, které má čtrnáct set kostelů. A je - s tím už žádný komunistický funkcionář nepolemizuje - statisticky nejpodnikavějším městem Číny. Tamní přední podnikatel pan Han-ping lan studii akademie potvrdil s vysvětlením, že na křesťany, i ty čínské, je „lepší spolehnutí, že budou jednat poctivě, a panuje mezi nimi větší důvěra“.
Benjamin Kuras svou úvahu zakončuje: „Nám na Západě se to někdy spíš jeví tak, že křesťanství naopak brzdilo vědecký a technický vývoj naší civilizace, který se rozjel plnou parou teprve vědeckou revolucí v 17. století - provázen slábnutím křesťanské víry a sílícím sekularismem. Jenže po celu tu dobu ještě dobíhala ona křesťanská (tehdy přesněji už protestantská) etika, spolehlivost a ,důvěryhodnost´, bez níž úspěšný kapitalismus nemohl fungovat. Ostatně bez ní taky fungovat přestává. Tak jako čínští komunisté, nejprve experimentálně a pak „naplno“ zavedli kapitalismus, začínají pomalu zavádět i křesťanství jako ekonomický systém. Brzy budou mít kam z Evropy prchat perzekvovaní křesťané.“
Přestože je to článek velmi optimisticky laděný, mám značnou skepsi k tomu, že křesťanství lze rozhodnutím „shora“ zavést jako ekonomický systém. A co je zcela zásadní: pokoušet se dnes zavádět nějakou víru direktivně, násilím prostě nelze – protože tím by se naprosto popřel samotný křesťanský étos, který je od samého počátku jasný. Bůh dal lidem svobodnou vůli a nikoho nenutí k tomu, aby jej poslouchal. Pouze lidi varuje před důsledky jejich neposlušnosti. Žádnou víru tedy ani není možno „zdědit“ (na což se odvolávají různá světová náboženství, když se jejich představitelé ohrazují proti misii) – rozhodnutí k víře, k jejímu poselství buď je svobodné, nebo se člověk stává obětí náboženské manipulace.
A za pravdu mi dávají i fakta – Čína zůstává zemí, kde jsou křesťané stále velmi brutálně pronásledování – jak jsem přesvědčen, do značné míry proto, že jejich dynamický rozvoj se děje zcela mimo jakékoli oficiální struktury a tudíž i mimo možnosti čínského státu do tohoto rozvoje jakýmkoli způsobem direktivně zasahovat. Několik příkladů z poslední doby:
(zpráva Compas Press z 18.4.2011)
Policisté v Číně nařídili minulý víkend „přibližně tuctu“ pastorů a sborových starších pekingského společenství Šou-wang domácí vězení nebo je rovnou umístili do vazby, aby jim zabránili v účasti na nedělní bohoslužbě na veřejném prostranství. Stovky policistů odřízly přístupovou cestu k místu, kde mělo shromáždění proběhnout, a zatkli přibližně 160 členů z tisícičlenného společenství, kteří se chtěli akce zúčastnit. Většina zadržených byla později propuštěna na svobodu, tři sboroví vedoucí však zůstávají ve vězení a několik dalších je bedlivě sledováno. Podle informací vedoucích policisté vyvíjeli nátlak na majitele nemovitostí a vynutili si vypovězení křesťanů z používaných budov a tak jim nezbyla jiná možnost, než začít pořádat bohoslužby venku. „Vláda nás do tohoto rozhodnutí natlačila,“ poznamenal Bob Fu, prezident ChinaAid Association, a dodal, že se představitelé společenství zpočátku snažili získat registraci. „Čekali dva roky, a když jim úřady stále odmítaly svolení udělit, snažili se být nějakou dobu nenápadní, až se nakonec rozhodli koupit budovu Daheng New Epoch Technology.“ Šou-wang je podle pana Fu velmi specifické společenství; většinu členů tvoří vzdělaní lidé, včetně nejvýznamnějších čínských teologů a bývalých vládních představitelů. I tato skutečnost mohla při rozhodování o způsobu reakce státních orgánů sehrát svou roli.
(Zpráva ChinaAid Association z 9.4.2011) :
Pronásledování čínské církve neustále sílí – již pátým rokem v řadě. Pojednává o tom výroční zpráva organizace ChinaAid Association, partnera Hlasu mučedníků. Zpráva zveřejněná 31. března popisuje 90 známých případů pronásledování křesťanů v Číně v průběhu roku 2010. Jak poznamenal Bob Fu, prezident ChinaAid, kvůli přísné kontrole veškerého toku informací čínskými státními orgány není možné všechny případy pronásledování křesťanů v zemi dokumentovat, ani se o nich dozvědět. Přínos zprávy nicméně spočívá ve zmapování stále intenzivnějšího protivenství, kterému čínští křesťané čelí. Příběhy o pronásledování přicházejí z celé Číny a postiženi jsou lidé ze všech společenských vrstev. Zpráva také poukazuje na tři nové znepokojivé trendy: systematické potlačování skupin křesťanských obhájců lidských práv; špatné zacházení s křesťany, mučení a mafiánské praktiky; a nakonec rozsáhlé zátahy namířené proti společenstvím Vlasteneckého hnutí Trojí soběstačnosti, která se odmítají podrobovat kontrole státních orgánů. „Čína má před sebou ještě dlouhou cestu ke skutečné svobodě náboženského vyznání a k právnímu státu,“ prohlásil Fu.
O čínských křesťanech jsem uveřejnil tento článek:
http://pinc.blog.idnes.cz/c/176757/Velky-pochod-cinskych-krestanu.html
A zde je uveřejněn „Dopis vděčnosti z Číny“, dokreslující konkrétní dopady pronásledování:
http://achavirov.wordpress.com/2010/05/20/dopis-vdecnosti-z-ciny/#more-2772
