Častým tématem rozhovorů s přáteli v těchto dnech bývá vyjádření zklamání, až znechucení ze stavu naší společnosti. Toto zklamání bývá projevováno často v souvislosti s další medializovanou aférou, či skandálem, z nichž vychází najevo nemorálnost elit naší společnosti. Zdá se, že tento jev, tj. obecně rozšířená korupce, klientelismus, střet zájmů, porušování zákonnosti lidmi, spojenými s mocí, se stal tak masovým, že má charakter všeobecné nákazy společnosti. Jestliže je tak obvyklé nedodržování zákonů a pravidel ze strany lidí, kteří vykonávají vládu, mají moc, starají se o zákonnost a mají být zástupci lidu, jak lze správné a poctivé jednání očekávat od „obecného lidu“?
Bývalý premiér Topolánek říká v nedávném rozhovoru v Týdnu: ...„Ale moje skutečné viny jsou malá důslednost při boji proti korupci a v personální politice a neschopnost přesvědčit lidi kolem sebe, aby se chovali slušně.“ (Pozn MP: Podle nedávno uveřejněného barometru korupce patří politické strany vedle veřejných představitelů a státních úředníků k sektorům společnosti nejvíce postižených korupcí)
Myslím, že tento problém opravdu nelze bagatelizovat a odbýt tím, že jde o „problémy růstu“, a že se postupně věci uvedou do normálu, protože se budeme čím dál tím více přizpůsobovat standardům EU i v etických otázkách. Obávám se totiž, že EU není dostatečně stmelujícím faktorem, aby takové směřování vybudil. Navíc, když cestuji po různých zemích Evropy, nemohu si nevšimnout, že si tyto země (a národy v nich žijící) zachovávají svou mentalitu a historickým vývojem vzniklé vzorce chování, a vliv Evropského superstátu do „národních svérázů“ prakticky nezasahuje.
V čem a proč je korupce tak zlá? Z mnoha důvodů – jmenuji zde alespoň některé, které mne napadly:
1) Korupce znemožňuje existenci opravdové spravedlnosti ve společnosti
2) Korupce znemožňuje férovou hospodářskou soutěž
3) V důsledku toho se mrhá státními prostředky (např. na státem či městy financované projekty)
4) Dalším důsledkem je chudnutí společnosti jako celku a bohatnutí „vyvolených“
5) Korupce umožňuje vnímat práci ve státní správě, soudnictví, politické sféře, školství (atd., atd.), jako příležitost k osobnímu obohacení a ne jako službu veřejnosti
6) Korupce umožňuje beztrestnost těch, kteří z ní těží
7) Existence korupce křiví charaktery lidí, a zejména kazí mládež
8) Korupce je také synonymem pokrytectví ve společnosti
9) Korupce vede k naprostému znevážení autority lidí ve vedoucím postavení
10) Korupce škodí všem – i těm, kteří se na ní podílejí – stát jako celek nefunguje tak, jak by měl, ekonomika státu je křehčí a náchylnější ke kolapsu, jeho rozvoj pomalejší, byrokracie neefektivní, celkové podmínky pro spokojený život výrazně horší
Podíváme-li se na index vnímání korupce (viz zprávy Transparency International – letos http://media.transparency.org/imaps/cpi2009/), můžeme si všimnout, že v první dvacítce zemí z hlediska minimální zkorumpovanosti se opakovaně po dlouhá léta vyskytují země jako Švýcarsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Německo, USA, ale i Rakousko, z asijských zemí zde figuruje jen Singapur (v první pětici) a Japonsko. Nelze přehlédnout zajímavé souvislosti – země s tradičně vysokou vnímavostí ke korupci jsou zároveň zeměmi s nejvýkonnějšími ekonomikami, státy velmi bohaté a prosperující. Zároveň je pro tyto země typický (až na výjimky) protestantský pracovní étos“, daný většinou historickým pozadím těchto zemí (tj. významnou, formující úlohu v jejich historii sehrálo protestanství), případně rozhodujícím vlivem z vnějšku. Otázka podílu protestantství na vzniku moderního kapitalizmu samozřejmě byla již dávno zpracována ve známém přelomovém díle sociologa Maxe Webera „Protestantská etika a duch kapitalizmu“ (zájemce si zdroje jistě najde).
Díváme-li se dále na zmíněnou mapku světa Transparency International, nelze si nepovšimnout výrazně nižšího vnímání škodlivosti korupce u zemí tradičně katolických. Podle mého názoru nízké vnímání tohoto zla souvisí s neblahou érou ve středověku, kdy byla struktura tehdejší církve natolik zapojena do světských záležitostí, že ji od světa vlastně nešlo oddělit. Papežové se tehdy dokonce ustanovili vládci králů a postavili církevní moc nad světskou. Protože udržování moci vyžaduje velké finanční zdroje, vymysleli si (kromě desátků, které nikde v NZ nejsou zmíněny jako Boží požadavek pro křesťany) tzv. „odpustky“ – t.j. možnost zajistit si přístup do Nebe tím, že se člověk „vyplatí“ ze svých hříchů. Později tento nápad ještě rozvinuli, když zavedli možnost vyplatit z jejich hříchů též zesnulé v očistci... V Bibli je Bůh označen jednoznačně jako ten, kdo není „přijímačem osob“ tedy nikomu nestraní, kdo je naprosto spravedlivý a neúplatný soudce - odpustky, které církev zavedla, ale lidem říkaly něco naprosto jiného, totiž, že je Boha možno korumpovat. Jsem přesvědčen, že provozování obchodu s odpustky mělo dalekosáhlý ničivý charakter na lidské svědomí a mělo hluboce demoralizující vliv na celou společnost, jehož vliv je zřejmý dodnes (Index korupce v Itálii je letos 4,3 – tj. ještě horší, než u nás). Stejně demoralizující účinek měla skutečnost, že prakticky každý úřad v církvi, počínaje papežským, bylo možno koupit. Volba papeže tak často byla jen obchodním dohadováním – kupčením – kandidátů. Šlo pouze o to, kdo nabídne více. Tito lidé (z nichž někteří ani v Boha nevěřili) přitom sami sebe nazývali prostředníky Boha na zemi... Kněžský stav se pak mezi lidmi nenazýval duchovní, ale „důchodní“.
Důvody vysoké náchylnosti ke korupci lidí v zemích Asie a Afriky jsem podrobně nezkoumal, ale např. pro východní despocie (i Rusko a Čínu) bylo typické, že státní úředník (např. celník) někde v provincii, tím spíše v blízkosti vladaře, měl nesmírnou moc a tuto moc si zvykl zneužívat.. Typickým pojmem pro všudypřítomný úplatek v zemích Blízkého východu a severní Afriky je „bakšiš“ - a je zde součástí "životního stylu". Korupce je přímo systémem vlády v režimech diktátorských a často i totalitních. Nejvyšší korupce je ovšem z důvodů, které snad nemusím rozvádět v zemích třetíiho světa, tzv. rozvojových.
Jak tuto situaci změnit? Nemám pro odstranění tohoto zla žádné snadné recepty. Přesto se domnívám, že pro zlepšení situace může něco udělat každý z nás. Začněme tedy od sebe. Vychovávejme děti k poctivosti a buďme jim v tom příkladem. Nepodílejme se na těchto „neužitečných skutcích tmy“ – nepoužívejme úplatky a nenechme se uplácet. Je to možné? Myslím, že ano. Jako architekt jsem během své dlouholeté praxe neustále ve styku s „orgány městské a státní správy a dalšími organizacemi“ – a přesto jsem osobně nikdy „neintervenoval“ argumenty korupčního charakteru při jednání s úřady.
Pokud se nekorupční jednání většiny z nás stane ve společnosti normou, bude veliká šance, že se situace nakonec postupně zlepší. Pokud jde o politickou sféru, musím se přiznat, že z této strany neočekávám téměř nic dobrého, a to ani od nově vzniklých stran, které se boj proti korupci daly do svého štítu.
zajímavé odkazy: http://www.transparency.cz , http://media.transparency.org/imaps/cpi2009/
Pro ilustraci, jak se lidé po tisíciletí nemění, přetiskuji Žalm 73:
Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty ,
3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí .
4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé .
9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem .
11 Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“
12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
15 Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou
20 jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš.
21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
22 Byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
24 Povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
